Znojmo kontra Winchester

Viktor ze Znojma už delší dobu snil o tom, že odjede ze svého rodného města někam do zahraničí a zkusí si jiný školský systém než ten český. Na podzim roku 2016 se jeho sny staly skutečností a za studiem odjel do Anglie. Školné řešit nemusí, rodiče ho podporují a v univerzitním městě už se cítí jako doma.

Jakou školu sis vybral a kde?

Vybral jsem si univerzitu ve Winchesteru. Je tu asi 100 oborů a já jsem se přihlásil na obor,
který se jmenuje Sport studies. Pokud dodělám bakalářské studium, tak pak budu moci navázat
na cokoli, co se týká sportu, například na psychologii.

 

„jakmile se člověk zajímá a je si opravdu jistý, že do toho jde, tak na tom nic těžkého není.“

 

Ty sis zažádal vlastně o EU bezúroční půjčku, abys nemusel univerzitě platit školné, že? Jak
to funguje?

Přesně tak. EU studentská půjčka je hrozně výhodná a zajímavá věc. Já vlastně ty peníze
vůbec nevidím, EU to platí rovnou škole. Když po dokončení vysoké školy budu vydělávat nad
určitou sumu peněz, což je asi 60 000 korun, tak bych to musel splácet, ale jak je již jasné z názvu
– úroky se neplatí. Pokud však nad tu sumu vydělávat nebudu, tak nemusím dokonce splácet nic.

Jak ses vlastně dostal k této půjčce? Je ten proces složitý?

EU půjčku mi zprostředkovali lidé ze Studentagency – poskytli mi veškeré informace, pomohli
mi s vyplňováním žádosti. Mnozí mladí lidé si nejspíš myslí, že je to složité – žádat o EU půjčku,
odjet studovat do jiné než do své mateřské země. Ale jakmile se člověk zajímá a je si opravdu
jistý, že do toho jde, tak na tom nic těžkého není.

 

„Na druhý semestr jsem si našel brigádu a pracuji jako číšník v luxusní rybí restauraci.“

 

Jak je to na Winchester university s bydlením? Musel sis nějaké shánět dopředu?

Ne, to jsem v žádném případě nemusel. Jedna z podmínek vlastně byla, že musím jako
student prvního ročníku bydlet v kampusu univerzity. Teprve příští rok si budu muset hledat
bydlení někde jinde. Většinou to tu funguje tak, že se poté studenti domluví a pronajmou si
nějaký dům nebo byt ve vícero lidech.

I když bydlíš v kampusu, musíš mít spoustu výdajů… jak to děláš s financemi?

První semestr jsem musel čerpat z naspořených peněz a také mě samozřejmě podporovali
rodiče. Na druhý semestr jsem si našel brigádu a pracuji jako číšník v luxusní rybí restauraci. Můj
plat se samozřejmě diametrálně liší od platu studenta v České republice, takže mi to dokonce
vyjde tak, že mi zůstanou nějaké peníze na léto, které pak budu moci utratit.

Zorganizovali vám na začátku nějaké přivítání, abyste se pořádně seznámili s Univerzitou?

Přesně tak. Než začne první semestr, mají nováčci takzvaný „freshersweek“, což prakticky
znamená týden bez školy, kdy vám ukazují, jak to na škole funguje a co kde najdeme. Také nás
zavezli do obchodů, abychom si mohli koupit nějaké to vybavení do kampusu. V rámci
„freshersweek“ se mezi sebou též nováčci seznámili a to například přímo v univerzitním klubu,
který mohou využívat jen studenti.

 

„v Anglii jde hlavně o to, abychom si jako studenti vše vyzkoušeli a abychom tomu porozuměli.“

 

Co tě vedlo k takovému kroku – sebrat se a odjet studovat jinam?

Abych byl upřímný, mně se zkrátka nelíbil ten český školský systém. To že před vás hodí knihu
a řeknou vám, kdy máte zkoušky a vlastně v tu chvíli je jedinou vaší prioritou projít těmi
zkouškami. Tady v Anglii jde hlavně o to, abychom si jako studenti vše vyzkoušeli a abychom
tomu porozuměli. Píšeme eseje, reporty a prezentujeme různé své projekty ve skupinách – a to
mě baví mnohem víc, než nějaké testy, kterých jsem měl na střední škole ve Znojmě plnou hlavu.

Co rodiče, kamarádi, přítelkyně? Nebyli trochu vyděšení z toho, že jim takhle mizíš
z dohledu?

Mohu říci, že mě rodiče vždycky plně podporovali v tom, co jsem chtěl dělat. Ba právě
naopak, byli šťastní, že nezůstávám ve Znojmě a celé mládí netrávím jen na jednom místě.
S kamarády samozřejmě kontakt udržuji prostřednictvím skypu nebo facebooku, ale samozřejmě
mi též hrozně chybí. Stýská se mi po autě, po psovi a v neposlední řadě také po přítelkyni. Ale já
jsem v tomhle ohledu optimistický – jeden semestr trvá vlastně jen dvanáct týdnů, což jsou
necelé tři měsíce a pak mám vždy dost dlouhé prázdniny, takže za přítelkyní létám a ona dokonce
jednou i přiletěla za mnou a strávili jsme spolu skoro celý týden v Londýně.

Jak se ty osobně potýkáš s angličtinou?

Já mám vlastně takové štěstí v neštěstí, že jsem až na jednu výjimku nenarazil na žádné české
studenty, což by mě asi svádělo k tomu mluvit česky. Teď už vlastně přemýšlím hlavně
v angličtině, a když přijedu domů, tak mi zase třeba dva dny trvá, než se přepnu do češtiny.

Už si mluvil o tom, jak je v Anglii výuka dost odlišná od té klasické české… Jací jsou angličtí
profesoři?

Angličtí profesoři se asi úplně liší od profesorů českých. Mám takovou teorii, že nejspíš
pobírají za svou práci velkou sumu peněz a na tom jejich přístupu je to zkrátka znát. Student si
s nimi může zabookovat konzultační hodiny a může s nimi rozebírat ten svůj daný projekt či esej.
Jsou velice vstřícní, ochotní, klidní a hlavně trpělivý, když člověku něco nejde. Přeci jen v určitých
hodinách jsem jako cizinec trošku nervózní, zvlášť když mám třeba mluvit, ale oni na to berou
ohled a podporují mě.

 

„Teď už vím, kde se ve Winchesteru člověk dobře nají, kde nakoupí, kam si může sednout, když chce relaxovat a tak dále.“

 

Jak ses sžil s Winchesterem? Ztratil ses tam někdy?

Vtipné je, že já jsem skoro vůbec netušil, jaké město Winchester bude, neměl jsem například
ponětí jak je velké. Já jsem prostě chtěl někam odjet, a tak jsem jel. Ale jsem tu spokojený. Je to
malé město na jihu kousek od většího přístavu Southamptonu. Jednou jsme se s kamarádem
ztratili, když jsme šli nakupovat, ale to jsme spíš brali jako takové malé dobrodružství. Teď už vím,
kde se člověk dobře nají, kde nakoupí, kam si může sednout, když chce relaxovat a tak dále.

 

„Plány do budoucna nemám, to asi nechám svému staršímu a moudřejšímu já.“

 

Neuvádí tě britské počasí do zádumčivých nálad? Přeci jen jsme v Česku zvyklí na
rozjasněnou oblohu…

Tak ten první semestr byl v tomhle ohledu takový depresivní. Ale jakmile si člověk na ta šedá
mračna zvykne, tak to má spíš své výhody. Protože pak se dokáže mnohem víc radovat, když se
najednou vyčasí. Svítilo-li slunce u nás ve Znojmě, seděl jsem za počítačem. Tady se zvednu a jdu
si slunečný den užívat ven, protože je to něco výjimečného.

A jaké máš plány do budoucna? Co budeš dělat po bakalářském studiu ve Winchesteru?

V Česku už bych rozhodně dostudovávat nechtěl, protože v tuzemském školním systému jsem
strávil nějakých šestnáct let, když počítám i mateřskou školu, a nějak zvlášť nadšený jsem z toho
nebyl. Plány do budoucna nemám, to asi nechám svému staršímu a moudřejšímu já. Možná si
dám nějaký ten „gap year“ a budu cestovat po světě nebo začnou rovnou pracovat… Ale jak
říkám, to je zkrátka otázka budoucnosti. 🙂

Přidej se k nám na Facebooku!

Partneři