Zkusit něco změnit

Aktivní středoškolák. Asi nejčastější slova, kterými je Matěj Prokop popisován. I když zdaleka nestačí na obsažení veškerých jeho aktivit. Z nich je ale v poslední době vyzdvihována hlavně jedna – účast v celorepublikové soutěži Hledá se LEADr. A nejen to. Především také jeho výhra.

Jak jsi se k soutěži dostal?

V Ostravě neměla soutěž moc velkou propagaci, takže to pro mě bylo trochu složitější. Narazil jsem na ni na Facebooku, protože už jsem se podobných akcí účastnil, a tak se mi doporučeně zobrazila na hlavní stránce. Říkal jsem si, že to zkusím, protože mě vždycky bavilo si během roku najít ještě nějakou další, mimoškolní aktivitu. Minulý rok to byl třeba Pražský studentský summit. Tak jsem se přihlásil a vybrali mě.

A jak vypadalo první přihlašovací kolo?

Měli jsme za úkol popsat nějaký svůj projekt. Já v té době na jednom pracoval a už jsem ho měl v podstatě vytvořený. Vybíralo se přibližně z dvaceti přihlášených lidí, tím pádem asi nebylo až tak složité se tam dostat. Což je celkem škoda, protože jde o soutěž, o kterou by měl být podle mě mnohem větší zájem.

Univerzity ukazují, co je u nich nejlepší, ale o oborech se nic nedozvíte.

Jak přesně vypadal tvůj projekt?

Šlo o projekt Athenaeum, který jsem vymyslel asi v patnácti. Tehdy jsem přemýšlel, jaké semináře si na gymnáziu vyberu a samozřejmě jsem s tím měl hrozný problém. Všichni říkali, ať jedu na Gaudeamus, že tam mi určitě pomůžou. To se ale nestalo. Podle mě jde o hodně komerční veletrh. Každá univerzita se snaží ukázat v nejlepším světle a nalákat studenty, ale o oborech se doopravdy nic nedozvíte. V Ostravě jsme nic podobného neměli, tak jsem si řekl, že zkusím něco obdobného u nás. Ale tentokrát středoškoláky doopravdy seznámím s tím, jaké mají studijní možnosti po maturitě. První ročník vznikl trochu na koleně – na dvoudenní konferenci vystoupili různí profesoři či lidé z praxe, aby o daném oboru studentům něco pověděli. A lidi si to chválili, takže už děláme druhý ročník. Už se na něm tolik nepodílím, protože se nám nahlásilo hodně dobrovolníků do týmu, kteří akci zvládli v mnohých směrech převzít.

Přemýšleli jste, že byste akci rozšířili i do dalších měst?

Moje vize byla taková, že uděláme prvních pár ročníků v Ostravě, a pak to zkusíme i jinde. Třeba z Plzně nám napsali, že by to také chtěli dělat, tak uvidíme. Jinak to ale vždy záleží na lidech z daného města. Pokud se nám ozvou, tak jim určitě předáme naše know-how i značku, protože jde o dobrovolnický projekt. Jsme otevření tomu, aby Athenaeum vzniklo i jinde než v Ostravě.

Který úkol ti přišel nejtěžší?

První větší stres přišel s vyřazovacím kolem, které se sice ani nenatáčelo, ale už se odehrávalo před porotou. Měli jsme jí představit svůj projekt. Moc jsem se nepřipravoval, takže jsem ani nečekal, že postoupím dál. Hlavně jsem si to užíval a úkoly zase tolik nehrotil. Hodně složité pro mě bylo, když nás někam odvezli a museli jsme si najít cestu do Nymburka.

Vždycky jsem věřil tomu, že mladí můžou změnit svět.

Co je nejdůležitější věc, kterou sis ze soutěže odnesl?

Kamarády a kontakty. Potkal jsem opravdu hodně lidí, kteří už dlouho dělají na svých projektech, nebo vedou různé firmy. Všichni mají velký potenciál a chuť něco změnit. Soutěže se účastnil například i Mikuláš Minář, který založil Milion chvilek pro demokracii. Ten v LEADrovi přímo nepostoupil, protože neměl ani tolik času. Ale přesně to vypovídá o tom, že moc nezáleží, kdo postoupí a kdo ne. Jde o to, jestli má člověk vůli něco dělat a je schopný.

Soutěž vznikla primárně proto, že její zakladatelé cítili nedostatek lídrů v naší republice. Cítíš to stejně? Nebo jsi měl vždycky někoho, za kým bys šel, svého vlastního lídra?

Já žádného asi nikdy neměl, protože si všechno raději dělám sám. Ale můj osobní vzor je například Steve Jobs. I když pro někoho může jít o trochu kontroverzního lídra. Tady v Česku určitě nějaké máme, ať už v úspěšných firmách, nebo v politice. Nemyslím si, že nám tolik chybí. Možná jen takoví, kteří by uvažovali „morálně správným směrem“. Například i Andrej Babiš je lídr a schopný podnikatel, otázka je, jestli to znamená, že je také to nejlepší pro naši zemi.

Změnil se po soutěži tvůj pohled na společnost, či mladé lidi kolem tebe?

Ani ne. Protože i s Athenaem mi pomáhalo hodně mladých lidí a já jsem viděl, jak jsou schopní. Taky jsem narazil na to, že hodně lidí (i v politice) angažovanost mladých vítá. A spousta z nich se touží zapojit. I proto začínáme v Ostravě s projektem YoungUp na podporu aktivních mladých lidí. Vyplatí se to nejen mladým lidem, kteří se zapojí, ale i regionu, protože aktivní lidé jsou nyní hodně potřeba. Vždycky jsem věřil tomu, že mladí chtějí něco dělat a můžou i změnit svět. Mají na to energii i čas.

Jsem zkrátka jenom nadšený…

Jaký bys řekl, že je klíč k tomu někoho strhnout, přimět ho zabývat se tvým nápadem?

Vždycky se snažím být co nejvíce upřímný. Když mám nějaký nápad, tak ho řeknu tak, jak je. I když se ho snažím podat co nejlépe. Dosud jsem své vize sdílel se svou rodinou a přáteli. Ti mi vždy řeknou, jestli za to stojí, nebo ne. A pak se můžu posunout dál a hledat někoho, kdo by mě podpořil. Ale ne vždy to vyjde, snažím se své plány co nejvíce filtrovat, aby nešlo o blbosti, co se nedají zrealizovat. Často se ze stovky nápadů chytnou jen tři. Není to tak, že by mi je všichni okamžitě odsouhlasili.

Lidé se většinou zaměřují na to, co je nejvíce vidět či slyšet. To si pak vyberou jako symbol určité skupiny. Teď, ale také v budoucnosti, bys to mohl být i ty, necítíš se tím pádem za skupinu mladých trochu zodpovědný?

Nemyslím si, že bych byl až tak známý, či ztělesňoval nějaký symbol. Zkrátka si jdu za tím, co mě baví. Ano, mám firmu, která relativně prosperuje. Ale nedělám o tolik víc než například někdo kolem třiceti. A určitě ne tak dobře. I ve srovnání s jinými známějšími mladými. Zkrátka jsem jenom nadšený. Mám tu energii. Necítím se nijak výjimečně. Upřímně mě to občas zaráží, že kvůli tomu, že někdo vůbec podniká, vzniká takový poprask. To by přece mělo být normální.

Takže ses nikdy nesetkal s oním „na to jsi moc mladý?“

Jo, občas. Zvlášť když jsem začínal v patnácti. I přes získanou podporu pro Athenaeum mi hodně lidí říkalo, že na to nemám. Že jsem hodně mladý. Ať se ozvu, až bude mít projekt třetí ročník. Ano, setkal jsem se i s nedůvěrou, ale vždycky jsem nakonec narazil na někoho, kdo mě podpořil. Začátky bývají těžší, ale dá se s nimi vypořádat.

Kdyby nebyly konflikty, nemáme tu demokracii.

Vy jste to nezažili. Nejznámější argument v politických debatách s mladými. Poslední dobou můžeme v české společnosti pozorovat dva tábory, dva rozdílné názory. Jakým způsobem bys takto rozdílné strany propojil?

V případě tohoto argumentu chápu, že nás takhle někdo vnímá. Teče nám mléko po bradě. A ano, opravdu jsme to nezažili. Je důležité, aby se člověk s druhým začal bavit. Vysvětloval svoji pozici a získal respekt. Názor druhého nelze změnit nijak jednoduše.

Nedávno jsem v Ostravě založil pobočku pražského Pragulicu. S bezdomovci jsem se nikdy nebavil, a tak mi to samotnému hodně otevřelo oči. A navíc, kdyby nebyly konflikty, tak tu nemáme demokracii. Různé tábory tu budou vždycky.

Je možné se ve škole nejen trápit, ale být i šťastný. Tuhle větu jsi pronesl při plnění jednoho z úkolů na schůzce pedagogů na svém gymnáziu. Přesně tohle si ale pravděpodobně spousta studentů nemyslí. Co se dá dělat, aby se situace změnila?

Osobně jsem se ve škole docela nudil. Ale pak jsem si řekl, že ve škole strávím osm let života, což není úplně krátká doba, a rozhodl se to změnit. Přijde mi těžké poradit, co dělat, protože záleží na daném člověku, škole i jeho rodině. Vždy se dá domluvit i s učitelem, že budete v hodině kromě zadané práce dělat i něco jiného. I čas ve škole můžete strávit produktivně. Někdy to samozřejmě nejde, záleží na komunikaci. Ale pokud to, co děláte, může nějak pomoci reprezentovat vaši školu, mělo by to vyjít.

Co plánuješ do budoucna?

Snažím se moc neplánovat a dělat to, co mě baví nejvíc a v čem vidím potenciál. Teď je to Pragulic, nebo YoungUp, či aplikace na doučování Tutory. Navíc jdu na vysokou, ta mi taky určitě zabere hodně času. Chystám se studovat dva obory – diplomacii a právo. Nemohl jsem se rozhodnout, tak jsem si nakonec vybral oba a uvidím, jak to budu, nebo nebudu zvládat… I přes různé diskuze ve společnosti chci vysokou vystudovat, baví mě se vzdělávat a pořád si myslím, že platí „škola základ života“. Kromě toho bych rád dál pracoval na různých projektech a taky zkusil politiku. Protože mě štve, když lidé jen nadávají, ale nikdo z nich do ní nejde. Ale ne teď jako moc mladý. Myslím, že pak člověka politika moc brzy semele a už není vnímaný jinak než jako člen určité politické strany… Ale jo, zkusit bych to v budoucnu chtěl. Zkusit něco změnit.

Přidej se k nám na Facebooku!

Partneři