Zámecký život na střední v Německu

Studentka čtvrtého ročníku gymnázia Jana Picurová, se rozhodla strávit rok na střední škole v německém Wunsiedelu. Její hlavní motivací bylo zdokonalit se v němčině, kterou má velmi ráda a lákalo jí zkusit si být delší dobu mimo domov. Výhodou bylo, že i když bydlela v cizí zemi, měla dobrý pocit z toho, že kdyby se cokoliv stalo, dorazila by domů za několik hodin. Janu roční studium hodně obohatilo a v současné době přemýšlí o studiu na německé vysoké škole.

O možnosti vycestovat na výměnný pobyt do Německa se dozvěděla ve škole. Bydlí v Karlovarském kraji, kde je němčina velice rozšířená a mnoho lidí jezdí pracovně za hranice.

 

„Navíc není Německo tak daleko. Kdyby bylo něco špatně, dostanu se za tři hodiny domů“

 

Potom, co se Jana rozhodla, že by chtěla v Německu studovat, vyplnila přibližně v lednu přihlášku. Musela ale počkat, než se pro ni najde hostitelská rodina. Na tu poté koncem školního roku dostala adresu. Teď už chybělo jen podepsat smlouvu a navázat první kontakt s rodinou. Její pobyt zajišťovala organizace Eugregio Egrensis, která podporuje přeshraniční spolupráci. Organizace pro účastníky připravila úvodní a závěrečný večer a také v průběhu roku různé výlety např. do Mnichova a Berlína, kde měli studenti možnost diskutovat s německými politiky.

Vždy, když se mluví o studiu v zahraničí, každého většinou napadne, že to musí být nákladné. Jana však měla velké štěstí, že organizace, která její pobyt organizovala, převzala naprostou většinu výdajů. Tyto výměnné pobyty mají totiž za úkol podporovat oboustranné poznání a porozumění obyvatel obou zemí. Proto je také naopak německým studentům nabídnuto studovat na českých školách. Pro Janinu rodinu to tedy znamenalo, že musela platit pouze výdaje spojené s dopravou a kapesné.

 

„Euregio Egrensis za nás převzala naprostou většinu financování pobytu. Za celý školní rok jsme zaplatili 300 €.“

 

„Navštěvovala jsem Luisenburg-Gymnasium ve Wunsiedelu. Chodila jsem do 10. třídy, spolužáci tudíž byli o 2 roky mladší a moc jsme si k sobě nenašli cestu. Ale s těmi, se kterými jsme se bavili, jsme v kontaktu a čas od času se navštěvujeme.“ dodala Jana.

Nejvíce Janu ve škole udivovalo, že studenti píší málo testů a tím pádem mají málo známek. Například v matematice měla pouze 4 známky za rok a většina testů se nehlásí dopředu. Do výuky se častěji zahrnují různé projekty a prezentace.

„Objem učiva je tam menší – co jsme v Německu na chemii probírali rok, nám zabralo v ČR měsíc. Také bylo zvláštní, že se na němčině neprobírají žádní zahraniční autoři. Většinu času jsme analyzovali Goethovy básně a Schillerova dramata.“ vyprávěla Jana.

Co se týče studia jazyků, kromě němčiny měla Jana ve škole pouze angličtinu, jejíž výuka byla zastoupena jen dvěma hodinami za týden. Většinu času v hodině žáci pouze četli texty a nové gramatiky se moc neprobralo.

 

„Ve většině předmětů se píšou jen neohlášené testy a to 1 až 2 za rok. Hodně se však připravují různé projekty a prezentace.“

 

Pokud nebyla Jana zrovna ve škole, většinu času trávila se svou hostitelskou rodinou. Ta jí vzala mezi sebe a seznámila ji s různými příbuznými. U rodiny bydlela společně ještě s jednou studentkou. Každá z nich měla vlastní pokoj i koupelnu ,,Bydlely jsme v domě, který vypadal jako zámek, takže jsme tam byly jako princezny ve věžičkách…“ směje se Jana.

Přesto, že její pobyt trval rok, někdy se stále cítila jako na návštěvě, protože její Gastrodiče odmítali veškerou pomoc s domácími pracemi.

 

„Bydlely jsme v domě, který vypadal jako zámek, takže jsme tam byly jako princezny ve věžičkách…“

 

Ve volném čase se Jana, stejně jako v České republice, věnovala hlavně čtení knížek a také jezdila na výlety. Ve vesnici, ve které bydlela, navštěvovala střelecký kroužek. Všichni tam na ni byli hodní, zajímali se o Česko a cítila se tam dobře. S většinou těchto lidí je stále v kontaktu. Rozdíly v životě Němců prý nejsou veliké, většina obyvatel je angažovaná v nějakých spolcích a často se s ostatními scházejí. Více se také jezdí auty, dokonce i tam, kam bychom došli za pár minut pěšky.

 

„Němci jezdí hodně autem, i tam, kam bychom došli za pár minut pěšky“

 

Být celý školní rok v cizí zemi by bylo pro většinu z nás obtížné a určitě je důležitá podpora rodiny. Jana komunikovala s rodinou během školního roku hlavně přes Skype a během prázdnin, kterých je v Bavorsku více než u nás, se vracela domů. Po uplynutí školního roku se Jana vrátila na svou školu v ČR, ale protože si přerušila studium, pokračovala o ročník níže.

,,Roční výměnný pobyt byl rozhodně dobrá zkušenost a dalšímu výjezdu za hranice bych se nebránila. Poslední dobou hodně přemýšlím o studiu na německé vysoké škole. Ale uvidíme.“ doplnila Jana.

 

„Poslední dobou hodně přemýšlím o studiu na německé vysoké škole“

 

Přidej se k nám na Facebooku!

Partneři