Výměnný pobyt – zkušenost na celý život
- Helena Drdlová
- 01.02.2019
- Studium v zahraničí
V botách mám mokro, každou chvíli se do mě opře poryv studeného větru a z jezdecké helmy kape voda. Koník pode mnou ale vytrvale šlape. Zdá se, že on ten nečas ani nevnímá. A když se rozhlédnu a vidím kolem sebe ničím nedotčenou přírodu norských hor, která jako by vypadla z Pána prstenů, musím mu dát za pravdu. Tohle za tu trochu nepohodlí rozhodně stojí…

Není špatné počasí, pouze špatné oblečeníSe svými více než 380 tisíci kilometry čtverečními se Norsko řadí mezi velké evropské země. Oproti maličkému Česku je to rozhodně hotový obr. O to znatelnější je rozdíl v počtu obyvatel – Norů je něco málo přes pět milionů, z čehož velká část navíc žije v hlavním městě. A zbytek země jsou hory, hory, hory… A nějaké to jezero. Dobře si pamatuju svůj šok při návratu, kdy letadlo přistávalo na Ruzyni a v dohledu samá placka…Tím, že je Norsko takhle hornaté, mají místní lidé k přírodě velmi specifický a hodně blízký vztah. Když nasněží, celý národ vyrazí na běžky (ne nadarmo se říká, že Norové se s běžkami na nohou rodí – stačí se podívat na výsledkovou tabulku jakékoliv zimní olympiády), v létě se přesunují na kole a o víkendu zmizí do lesa a k moři. A pršet může klidně o sto šest. Norské přísloví totiž praví, že: „Det er ikke dårlig vær, bare dårlig klær“, tedy „Není špatné počasí, pouze špatné oblečení“. A všichni se tím poctivě řídí.Ve chvíli, kdy mí spolužáci doma v Brně seděli v lavicích, já se kochala úžasným výhledem z koňského hřbetu na ještě úžasnější norskou přírodu…

Jeg går på tur, grunnlovsdag, brunost…Samá divná norská slova, co? Vezmeme to popořadě :). „Jeg går på tur“ znamená „jdu na výlet“, a je úplně jedno, jestli zrovna jdete venčit psa nebo pořádáte pěší túru na Nordkapp. Tahle fráze je velice oblíbená, úžasně univerzální a praktická, když se vám zrovna nechce vysvětlovat, kam míříte – a vzhledem k tomu, že „på tur“ se obvykle chodí do přírody, krásně ilustruje vztah Norů k pobytu venku.Grunnlovsdag, neboli Den konstituce, je norský státní svátek. Den, kdy byla v roce 1814 sepsána ústava. Připadá na 17. května a pro našince je to tak trochu zjevení. Celé Norsko se obleče do tradičních krojů (tzv. bunad), vezme vlajky a vyrazí do ulic. Centrem měst prochází slavnostní průvody škol i nejrůznějších klubů (největší se koná v Oslo před královským palácem), rodiny se sejdou pohromadě, blahopřejí si „gratulerer med dagen“, v překladu „všechno nejlepší“ (narozeniny mají totiž v ten den všichni Norové), a společně oslavují. Pro nás, kteří jsme možná nezažili prvomájové pochody, ale mávat vlajkou si dovolíme tak maximálně na hokeji, je zvláštní pocit stát po boku rozjásaných Norů a poslouchat, jak jsou hrdí na svou zemi. Ale jiný kraj, jiný mrav… A třeba mě to vlastenectví celkem nakazilo.Musíte našlapovat po špičkách, ať plachého seveřana neodeženete… Když se vám ale podaří uspět, získáte přítele na celý život.


A nemusíte čekat až na vysokou, příležitost je už teď! Na středoškolských pobytech platí, že se o vás všichni postarají – rodiče, agentura, hostitelská rodina i nová škola, v začátcích vás tak trochu povodí za ručičku a ukážou vám, jak na to. Nemusíte se bát, že byste zůstali sami. Navíc díky tomu, že bydlíte u místní rodiny, máte jedinečnou příležitost poznat danou zemi z první ruky – což se vám třeba na Erasmu nemusí podařit.Zároveň je to skvělý způsob, jak si zkrátit ne vždy záživné středoškolské studium, poznat, že učit se dá i jinak než sezením v lavici a že svět je mnohem rozmanitější, než se zdá z pohodlí domova. A především se naučíte hromadu věcí o sobě samých. Výměnný pobyt je o vystoupení z komfortní zóny, o překračování hranic, o ochotě nechat se zavát na nečekaná místa a do nečekaných situací – třeba na koňský hřbet doprostřed divokých norských hor. Občas při tom zmoknete, zabloudíte nebo se trochu ztrapníte, ale důležité je nepanikařit a mít na paměti, že jedině pomocí karambolů a chyb se v životě něco naučíme. Tak neváhejte, vyplňte přihlášku a začněte počítat dny do odjezdu. Venku na vás čeká celý svět. :)Jestli uvažujete o výměnném pobytu a nejste si jistí, můžu vám říct jediné – klidně se bojte, klidně pochybujte, to k tomu patří. Ale jeďte.