TAM, NA ŘECE AMSTEL

V teniskách, s batohem praskajícím ve švech a duší toužící po nových dobrodružstvích, jsme vystoupaly po schodech letadla směřujícího do Eindhovenu, směrem do víru velkoměsta, AMSTERDAMU. Já zažívám své poprvé hned několikrát – poprvé letím letadlem, a to ještě na vlastní pěst, kdy mě z případných malérů nedostane žádná cestovní kancelář. Na cestu se vydáváme čtyři kamarádky, odvahy máme za deset a před sebou pět dní v krajině tulipánů, sýru a sladkého kakaa.

„Žít se má naplno,“ řekly jsme si před poslední zkouškou zimního semestru a začaly jsme uvažovat nad nějakým velkým výletem, jen s batohem na zádech. Dlouho jsme vybíraly tu správnou destinaci, až nakonec zvítězilo Holandsko a onen slavný Amsterdam. Po čtyřech měsících jsme konečně objevily levný let do Eindhovenu. Snažily jsme se nacpat co nejvíce věcí do malého batohu (což byl před odletem problém, protože můj batoh značně převyšoval rozměr čtyřicet dva centimetrů do výšky, minimálně o deset čísel) a přípravy na velmi významný výlet tak mohly začít.

„Zakotvili jsme v hipsterském baru u muzea Nemo, kam také směřovaly i na druhý den naše turistické tenisky – výhled na město a božský klid za to opravdu stál.“

KARTIČKY NA VŠECHNO

Po přistání v Eindhovenu jsme si okamžitě koupily lístky na autobus, kterým jsme se dovezly až na hlavní nádraží (3,50 €). Bylo více než jasné, že jsme turistky, nevěděly jsme kam jít, jak co funguje a do odjezdu vlaku zbývalo necelých pět minut. Udýchané jsme doběhly k přepážce a za 19,10 € jsme si koupily lístky do stanice Amsterdam – Amstel, kde jsme měly bydlet. Pochopitelně nás ani nenapadlo, že by lístky na vlak měly fungovat jinak než u nás. Až ve vlaku jsme po příchodu průvodce zjistily, že cestujeme vlastně na černo. Před vstupem do vlaku si totiž cestující musí pípnout lístek na vyhrazeném stroji a po výstupu z něj jej zase odpípne. Jak jednoduché, že? Abychom ale ušetřily aspoň na dopravě, koupily jsme si třídenní kartičku, platící na autobusy, tramvaje i metro za 17 €. Hodilo se to, když jsme lážo plážo přestupovaly a jezdily amsterdamskými zákoutími.

amsterdam (7)

PLAVIT SE PO KANÁLU

První večer v novém městě jsme zahájily procházkou okolo kanálu v centru, ve čtvrti Červených luceren. Sedly jsme si k vodě a jen tak pohupovaly nohama, nasávaly atmosféru a pozorovaly čluny kolemjdoucích boháčů. Ve tmě jsme měly to štěstí uvidět lehké dívky, které vycházely do výkladních skříní. Zvědavě jsme proti nim namířily foťáky. Až po tom, co po jedné z nás hodila slečna z výlohy pohár s vodou, jsme to už přestaly pokoušet. Po chvíli vysedávání u kanálu na nás zamávala skupinka mladých Holanďanů. Zastavili s člunem před námi a pozvali nás na plavbu napříč kanály. Dlouho nás však přemlouvat nemuseli, trošku jsme se sice bály, protože to byli úplně cizí lidé, ale nakonec jsme se odhodlaly a svezly se nočními amsterdamskými vodami. Zakotvili jsme v hipsterském baru u muzea Nemo, kam také směřovaly i na druhý den naše turistické tenisky – výhled na město a božský klid za to opravdu stál.

„Nejednomu turistovi oči zazářily při pohledu na vývěsné tabule COFFE-SHOP.“

TŘI HODINY K ANNĚ FRANKOVÉ

Bylo sychravo, počasí vůbec nepřipomínalo to horké léto a my jsme se zařadily ke stovce dalších čekajících do domu Anny Frankové. Řada se pomalu posouvala a po chvíli nám jeden ze zaměstnanců přišel oznámit, že budeme čekat další čtyři hodiny. Uff, tohle vážně nikdo z nás nechtěl slyšet. Nakonec jsme zůstaly a čekaly jen dvě, druhá polovina naší výpravní skupiny to vzdala a šla poznávat krásy města, zatímco my jsme se posunuly o jeden kousíček v řadě dále.

Po úmorném stání v nepříznivém počasí začalo nakonec svítit slunce a my jsme se konečně dostaly k pokladně (9 €/1 lístek). Další hodinu a půl trvalo, než jsme si prošly celý dům, jen na schodech zadního traktu domu jsme čekaly deset minut, kapacita se neustále naplňovala.

COFFEE-SHOP

Nejednomu turistovi oči zazářily při pohledu na vývěsné tabule COFFESHOP. My jsme nebyly výjimkou, chodily jsme a okoukávaly, do kterého z těch mnoha vejdeme. V mnohých klubech a kavárnách, které se na „to“ tvářili, nám oznámili, že u nich nic nedostaneme. Nakonec jsme v úzkých uličkách centra města našly Babba Coffeshop, kde nám k vstupu stačil občanský průkaz a eura. Za sedm eur jsme si koupily kakaový muffin, který jsme si vychutnaly u National Monumentu pod tmavým hvězdným nebem a od vzrušení, co jsme v zahraničí zkusily, jsme si sedly na špatný autobus a zavezly se tři čtvrtě hodiny od centra.

SMRDÍ TO JAKO BOLAVÁ NOHA – TO BUDE KAKAO!

Poslední den v Amsterdamu jsme završily výletem do Koog-Zaandjik, omrknout nádherné holandské větrné mlýny. Na zastávku jsme doběhly chvilku před odjezdem vlaku, lístek nás stál poslední drobné – 7,20€. V této odlehlé části Amsterdamu se vzduchem linula sladká a pronikavá vůně. Pro holky to byla vůně tragicky bolavých nohou, pro mě to bylo něco cukrového. Poměrně dlouhou chvíli trvalo, než jsme to dokázaly identifikovat, až jsme uviděly místní prodejnu kakaa, bylo jasné, co šlo cítit ve vzduchu. Pochopitelně jsem neodolala a nejtmavší hnědé kakao, které jsem kdy viděla, jsem si odvezla domů i za cenu 8 € (padlo za oběť už během pár dní).

Noc před odletem jsme strávily na hlavním nádraží v Eindhovenu, přišlo nám zbytečné platit za hotel, když jsme odlétaly časně zrána. Myslely jsme si, že to bude v pohodě, počkáme ve městě v nějakém baru, až nám pojede vlak na letiště. To by se ale všechny bary nesměly zavírat už okolo druhé hodiny ranní a do otevření letiště stále zbývaly tři hodiny. Taxikáři si už na nás brousili zuby, aby na nás vydělali, ale na to jsme byly až příliš ekonomicky uvědomělé turistky. Bodejď by ne, když za teplou stravu v podobě pizzy jsme obvykle nechaly okolo deseti eur a nápoje raději nepočítejme. Čerstvou srpnovou noc jsme tedy v zimě a unavené přečkaly na eindhovenském nádraží a prvním ranním autobusem odjely na letiště, kde nás už nevzpružilo ani to nejsladší latté.

Právě o tomto jsou ty nezapomenutelné zážitky na celý život – žít naplno, neřešit zítřek, s úsměvem kráčet vpřed. Jednoduše řečeno: Carpe diem. A to nejenom na cestách po světě.

 „Ať už se jedná o krásnou podívanou na místní architekturu, lidi a především atmosféru, vše tam bylo stoprocentní.“

amsterdam (1)

AMSTERDAM – MĚSTO MNOHA TVÁŘÍ

Město, kam bych poslala na několik dní všechny, nejen mladé. Amsterdam nabízí jedinečnou atmosféru, nesmírně přátelské a milé osobnosti (ať už místní či turisty), nikdy nekončící proud zábavy, opravdu zajímavá místa a nesčetně možností, jak zde trávit čas. Líbila se mi ta jeho různorodost, pravděpodobně si tam našel každý to své, nevěřím, že ne. Cesta překonala má očekávání a nadšení se den ode dne stupňovalo, což zřejmě souvisí také s věkem, první cestou zcela na vlastní pěst a tím, s kým a kam cestujete. Spoléhat se sám na sebe a sám si řídit svůj čas, to bylo zásadní a otevřelo nám to oči. Nebát se promluvit, jen získávat a poznávat, to bylo jedním z hlavních cílů a troufám si říci, že jsme to zvládly do puntíku. Naše cesta byla velkým zážitkem. Přínosem, za který jsem nesmírně vděčná.              - VeronikaAmsterdam je unikátní město. Rozhodně nelituji toho, že jsme se s holkami vydaly právě tam. Ať už se jedná o krásnou podívanou na místní architekturu, lidi a především atmosféru, vše tam bylo stoprocentní. Noční ulice překypující pohodovými lidmi, kde jsem především ocenila to, že jsme mohly být klidné a ničeho se nemusely bát. Přestože bylo město plné turistů, poznaly jsme i místní, kteří byli opravdu milí a přátelští. Postarali se nám o skvělou zábavu a dali nám mnoho drahocenných rad. Náš čtyřdenní výlet stál opravdu za to. Jelikož věřím, že to není místo, které by mohlo člověka jen tak omrzet, ráda se tam vrátím a utvořím si další, nové zážitky na které budu moci s úsměvem vzpomínat.- AnetaVybrat jen jeden nejlepší zážitek z Amsterdamu se nedá, protože mně se líbila celá ta doba, kterou jsme v Holandsku strávily. Stihly jsme poběhat různé památky, viděly jsme voskové figuríny, svezly jsme na loďce, vyzkoušely jsme různá jídla a piva, potkaly jsme mnoho zajímavých a přátelských městských lidí, ze kterých sršela radost ze života a optimismus. A to ani nemluvím o pohledu na typické holandské mlýny uprostřed tulipánů a čistou přírodu. Dokonce mám ten pocit, že čas tam měl rychlejší tempo než u nás a to nejhlavnější je, že to nebyla typická dovolená jako vyvalování se na pláži.- Lívia

Autor: Laura Krošláková

Přidej se k nám na Facebooku!

Partneři