Napříč světem jako dobrovolník

V místě, kde se před pár desítkami let vyskytovala pouze divoká brazilská džungle, se ozývají tóny pravé české polky a tradičně horkokrevní Brazilci se sešněrováni do moravských krojů snaží napodobit kroky „hop, sun, krok“ po pravnučce Antonína Bati. O pár kilometrů dál se po večerech malé děti učí základy češtiny v pamětní budově jednoho z baťovských spolupracovníků Jana Trachty. Přijde vám tato situace tak trochu nereálná? Mýlíte se! V rámci expanze zlínské obuvnické společnosti se na začátku minulého století realizoval projekt výstavby českých vesnic a továren v Jižní Americe a potomci těchto přistěhovalců tady žijí dodnes.

Malé Česko za Atlantikem

Ve městě Batypura se mísí tradiční české kořeny s latinskoamerickou kulturou. „Lidé jsou tady strašně milí, upřímní a neuvěřitelně přátelští,“ říká studentka marketingu Kateřina, která zde strávila letní prázdniny jako dobrovolník. „Je hrozně zvláštní přijít na návštěvu místní rodiny, která nevytáhla paty za hranice vlastní čtvrti, ale lednici má polepenou fotkami Prahy a Zlína,“ dodává mladá dívka, jež se rozhodla cestovat trochu netradičně a vyrazila jako dobrovolník do Brazílie.

„Zjistíte, že i když je nejhůř, vždycky se nějak domluvíte.“

Poznání, objevování a domluva rukama nohama

Jejím primárním úkolem bylo pomáhat s renovací zmíněné pamětní budovy, především s katalogizací všech historických předmětů nashromážděných za těch pár let. Mezi nimi se nacházely i plány výstavby města nebo osobní korespondence světoznámého českého podnikatele Antonína Bati s československým prezidentem Edvardem Benešem.

Na tuto činnost vynaložila Katka několik hodin denně a odměnou jí bylo ubytování, jídlo a především neuvěřitelná zkušenost z pobytu v brazilské rodině, která neuměla jinak než portugalsky. „Domluva byla především rukama a nohama. Ale to je součástí poznání, cestovatelské zkušenosti a objevování. Vlastně zjistíte, že když je nejhůř, vždycky se nějak domluvíte,“ popisuje svůj pobyt Katka.

foto6

Podle jejích slov bylo největším přínosem letního výletu poznání jiné kultury, spousty nových přátel a jiné životní energie. S celým výletem do Jižní Ameriky jí pomohla agentura, která ovšem měla za úkol pouze zprostředkovat dobrovolnickou pozici a kontakt na místní rodinu, jež mladičké studentce poskytla zázemí. „Díky skvělé rodině jsem se ve volném čase dostala na rodeo, koncert místí kapely, do nedaleké džungle nebo jsem na místní farmě pomáhala nahánět ovce.“ Zážitky to prý byly nezapomenutelné.

Pomůžu sobě nebo ostatním?

Katka se k nápadu odjet někam daleko na prázdniny dostala náhodou. Kamarád se jí zmínil o svém plánu odjet přes léto do Indie pomáhat v místně škole, a jelikož neměla žádné velké plány na volné dva měsíce, rozhodla se po něčem podobném také podívat. Původním hnacím motorem prý bylo pomáhat, dělat něco smysluplného. „Myslím, že se to se mi splnilo jen z části. Určitě ta práce byla prospěšná, ale přijde mi, že pobyt měl hlavní přidanou hodnotu pro mě. Abych naplnila svou původní ideu pomáhat, musela bych odjet na delší dobu.“ Nicméně zážitků si nesmírně váží a uvažuje, že příští léto zkusí podniknout něco podobného a všem mladým lidem by to vřele doporučila.

„Snažila jsem se využít každé příležitosti k poznání něčeho nového, o to ve dvaceti přece jde.“

Nejvíce přínosné jí přišlo cestování v okolí informačního centra, kde měla možnost vidět úplně odlišnou přírodu a především jiný styl života. Sama ho popisuje jako „vroucí, přátelský a nesmírně otevřený“. Zároveň si díky pobytu v Brazílii zkusila první velké cestování, s přespáváním na letištích a nádražích. Takovým bonusem byla návštěva Sao Paula, a Dubaje při přestupu na cestě zpátky domů. „Snažila jsem se využít každé příležitosti k poznání něčeho nového, o to ve dvaceti přece jde.“ Zážitků si opravdu nesmírně váží a uvažuje, že příští léto zkusí podniknout něco podobného. A všem, jenom trochu váhajícím, vzkazuje, že to stojí za to!

Jak na to?

Možností jak vycestovat jako dobrovolník do světa je celá řada, starají se o to zejména různé agentury a neziskové organizace. Tyto skupiny se soustředí převážně na krátkodobé pobyty (cca 1 měsíc), neboli tzv. workcampy.

Na webových stránkách máte možnost vyfiltrovat nabídky dle lokality, termínu a zaměření programu. Můžete se podílet na organizaci festivalů, dětských táborů, vyučovat děti angličtinu nebo pomáhat renovovat historické památky.

Většina českých agentur je součástí SCI (Service Civil International, Volunteering for Peace), databáze sdružující na jednom místě všechny myslitelné druhy workcampů.

„Svůj volný čas trávíte smysluplnou prací – vysazujete stromy v Africe nebo pomáháte napravovat škody po zemětřesení v Nepálu.“

Skrz tuto databázi oslovují vámi vybraný projekt a zašlou mu vaši přihlášku. Pokud se prokousáte přijímacím procesem, domácí agentury pro vás zorganizují před výjezdové školení a pomohou vám s veškerou administrativou.

Účast na workcampu má celou řadu benefitů. Jednak trávíte svůj volný čas skutečně smysluplnou prací, ať už budete vysazovat stromy v Africe, nebo pomáhat napravovat škody způsobené zemětřesením v Nepálu (a co si budeme povídat, do vašeho životopisu se to jistě bude hodit).

A jednak se seznámíte se spoustou mladých a stejně nadšených lidí z celého světa. Šance, že narazíte na dalšího Čecha, jsou malé, jelikož se každého projektu mohou účastnit jenom dva lidé ze stejné země. A za třetí si neuvěřitelným způsobem rozšíříte obzory, poznáte novou kulturu a jiný styl života.

foto

Pokud se rozhodnete vyrazit za dobrodružstvím, je potřeba počítat s náročným výběrovým řízením. Jako první si  musíte ujasnit do jaké země byste chtěli vycestovat a za jakým účelem. Dle těchto preferencí si vyberete přibližně pět programů, které seřadíte do přihlášky. Po tomto, celkem nenáročném úkolu, přichází klíčový faktor pro získání pomyslné jízdenky do zahraničí – motivační dopis.

Jeho napsání je potřeba věnovat hodně velkou pozornost, jelikož si na jeho základně vybírají lokální organizace své účastníky. Měli byste v něm jasně definovat, proč jste se přihlásili právě na tento typ programu, co můžete nabídnout, co od pobytu očekáváte a jaké máte zkušenosti. Když splníte všechny tyto podmínky, česká agentura zašle vaše údaje vámi vybraným skupinám, a pak jenom čekáte, zda jste se úspěšně probojovali přijímacím řízením.

„I špatná zkušenost vám dá hodně.“

Hlavně mít dostatek informací

Kdybyste se zeptali těch zkušenějších, co je na celém procesu výběru nejdůležitější, odpověď bude jednoznačná – sehnat si co nejvíce možných informací o dobrovolnickém projektu, který jste si vybrali. Nabídka dobrovolnických míst je téměř nekonečná, a lehce se může stát, že se do ní dostane i špatně zorganizovaná a neefektivní pozice.

„Nikdo z pracovníků campu nemluvil jinak než japonsky, a jenom jeho šéfová dokázala dát dohromady pár slovíček z angličtiny. Asi si dokážete představit, jak takové komunikace probíhá,“ popisuje svou zkušenost Nikola, účastnice workcampu v Japonsku, která ale celkový zážitek hodnotí pozitivně.  „Nenechte se mou zkušeností nijak odradit,“ dodává. „I špatná zkušenost vám dá hodně, a já se nemůžu dočkat, až odmaturuju a zas se někam vydám.“

Žít si svůj sen s orangutany

Samozřejmě že je více způsobů, jak vycestovat jako dobrovolník. Můžete se pokusit kontaktovat přímo místní organizace, které shání dobrovolníky. Například tip pro milovníky zvířat a odpůrce výroby palmového oleje se skrývá v českém projektu GreenLife, působícím na indonéském ostrově Borneo, kde pomáhá chránit národní park, který poskytuje domov mnoha živočichům od tygrů po orangutany. Pomoc fauně Indonésii se dá i na mořském pobřeží, kde se většinou zachraňují želví mláďata. „Žiju si tady svůj malý sen,“ píše Hanka, která se za želvami chystá už po šesté.

Opravdu záleží jenom na vašich schopnostech a nadšení, a dveře do nekonvenčního způsobu cestování jsou vám otevřeny!

 

Přidej se k nám na Facebooku!

Partneři