KOVY: Vždy se dá žít zajímavěji

V blonďaté paruce, schovaného za prasátkem Slezinou i jako vážného studenta vykládajícího o politice – to všechno jsou tváře youtubera Karla Kováře, Kovyho. Podobně pestrá není jenom jeho tvorba na YouTube, ale i jeho život. Napsal knihu, účastnil se dokumentu Nejsledovanější a procestoval spoustu zemí. Přečtěte si, jak vnímá dnešní společnost, mladou generaci, a především svoji práci.

 KLÍČ K NAŠÍ SPOLEČNOSTI

Jakou váhu má pro Českou republiku lež? Proč je například politik schopný říct v debatě spoustu lží, ale ve výsledku vypadá, že je to jedno?

Debaty jsou kapitola sama o sobě. Jsou tam, bohužel, potřeba jiné schopnosti než říkat pravdu. Například jak krátce a jasně formulovat myšlenky, ale zároveň nevytvořit mystifikace. Většina lidí jen poslouchá a bezmezně věří. Často na lži upozorňují novináři, ale tak po půl roce to odezní. Tohle u nás funguje běžně. Spousta lidí zapomene, co daný politik udělal nebo řekl před rokem. Já si taky kolikrát něco přečtu, ale tři čtvrtinu z toho za chvíli nevím. To je lidská paměť. Takže důležité je na to opakovaně poukazovat. Což je úkol nejen novinářů, ale i nás všech, abychom to šířili dál.

 „Snažím se upřednostnit fakta nad emoce.“

Jakým způsobem vnímáš objektivitu a svoji „moc“ nad tím, jak velké publikum můžeš ovlivnit?

Každý youtuber má velký vliv, protože je kamarád. Vidíme ho na MyStories a Snapchatu mezi našimi přáteli. Je tím pádem mnohem důležitější, co říká. Normální herec nebo zpěvák je někdo vzdálený, koho konzumujeme z médií. Proto se snažím být pokaždé obezřetný, nechci se zapojovat do různých kampaní – pokud nebudu vnitřně cítit, že je to pro mě nezbytné, například kdyby mělo dojít k porušení demokracie. V tuhle chvíli to tak necítím. Člověk musí být zodpovědný a mít autocenzuru. Zvlášť pokud mluví i o politice. Vždy se snažím upřednostnit fakta nad emoce a vcítit se i do druhé strany.

Ty jsi jel, spolu s Luckou a Nicol z A Cup Of Style, na konferenci do Evropského parlamentu, kde jste řešili možné zlepšení komunikace s mladou generací. Nemyslíš si, že něco podobného by potřebovala i naše republika? Ať už jde o poslance, ministry, primátory…

Určitě. Máme spoustu poslanců, co se o to snaží a neodvádějí špatnou práci. Samozřejmě by zapojení mohlo být větší, ale nemyslím si, že by byli úplně odtržení od reality. U Evropy je to těžší, v každé zemi funguje trochu něco jiného a není snadné vytvořit celkovou strategii. Otázkou je, na co mladí lidé slyší a jak ta složitá témata zpracovat. Můj návrh byl, že by se dal využít právě infotainment. Zmiňoval jsem i naši osmnácti procentní volební účast do Evropského parlamentu, což je očividně docela šokovalo. Neinformovanost je špatná, protože lidé pak čerpají jenom z médií, kde jsou většinou negativní zprávy. Věřím například tomu, že za dva roky už si nevzpomeneme, že byl nějaký roaming. Stane se z toho samozřejmost a nikdo si neuvědomí, jaká je to výhoda. Těch existuje víc, je ale problém je do té společnosti dostat.

Přichází vlna mladých lidí, která může dokázat, že politika se dá dělat i jinak.“

Několikrát jsi opakoval, že do politiky nemíříš. Podobně to má i spousta dalších lidí, kteří jsou sice občansky aktivní, ale o vstup do nějakého úřadu zájem nemají. Není právě tohle jeden z důvodů, proč se spousta politických situací nehne z místa?

Určitě. Je to nejspíš tím, jak u nás lidé politické prostředí vidí. Spousta z nich si myslí, že se pošpiní a že tam nemůžou být féroví. Ale teď přichází první vlna mladých lidí, kteří tam jdou a sdílí svoji aktivitu. Mohou ostatním dokázat, že se dá politika dělat i jinak. Uvidíme, ale po posledních parlamentních volbách jsem přesvědčený, že nějaká změna probíhá.

 

MOST GENERACÍ

Téma sociálních bublin je v dnešní době velice aktuální. Myslíš si, že zrovna YouTube by mohl fungovat jako vhodný most mezi jinak od sebe naprosto oddělenými skupinami?

Je pravda, že i moji fanoušci jsou určitým způsobem bublina. Občas se dostanu na stránku trendu, to se pak video objeví všem. Ale jsem hrozně rád, že mi spousta dětí i rodičů říká, že se na videa koukají společně. Rozhodně je to způsob, jakým bych chtěl pokračovat – spojovat generace. Vyrůstal jsem v mezigeneračním domově a myslím si, že mi toho babička s dědou předali tolik, že zkrátka nesmíme generace separovat.

Cítíš posun v názoru veřejnosti na YouTube a celou jeho komunitu?

Snažím se dělat videa tak, abych se za ně nestyděl. Pokud tohle stačí k tomu, aby se na ně lidi koukli a řekli si, že to není tak špatné, pak ano. V anglicky mluvících zemí je ale vnímání YouTube mnohem širší. U nás jde zkrátka o malý, uzavřený rybníček. Ale díky mladé generaci se ty hráze protrhávají.

Takovou „tradicí“ zahraničních YouTuberů je v poslední době to, že se přestěhují do LA, nebo se naopak rozhodnou procestovat svět. Nelákala tě někdy jedna ze zmíněných možností?

V podstatě jsem se do LA „přestěhoval“ v létě, na tři měsíce. Ale že bych tam zůstal? To asi ne. Pořád hledám místo, kde bych tohle zvládl. Odešel jsem teď z vysoké školy, takže uvažuji, že bych odjel studovat do zahraničí, což by mohl být ten důvod, abych sbalil kufry na delší dobu. Přemýšlel jsem nad Skandinávií, Anglií nebo Kanadou.

Proč jsi se rozhodl odejít z vysoké?

Mám za sebou dva semestry na marketingu, jsem za ně strašně rád, ale je čas jít někam dál. Vzdělání je opravdu důležité, v určitém věku se toho člověk může hodně naučit, ale pak už se to těžko dohání. Teď chci studovat a poznávat nové věci. Vždycky mě bavila politologie a sociologie, tak uvidím, jak to dopadne.

Co bys doporučil těm, kteří se rozhodují, jestli jít studovat, nebo spíš zkusit podobně kreativní práci jakou děláš i ty?

Záleží na vysoké a oboru. Ale myslím si, že školy se čím dál víc vzdalují od reality. Pokud například studenti rozjíždí projekt a mají pocit, že by nestíhali, tak ať to zkusí a na vysokou jdou později. Času dost. Je spousta lidí, co nedodělali vysokou, a i přes to jsou úspěšní. Vždy jde o to, jakou máte motivaci. Já se pokaždé směju článkům typu „co dělají úspěšní lidé a jak být jako oni“. Nedávno jsem na jedné konferenci přesně tyhle rady ukazoval a ptal jsem se, co mají společného. Pak jsem řekl: „Úspěšní lidé dělají.“

 

Na celý rozhovor se můžete těšit v dubnovém čísle Brainstormu.

Přidej se k nám na Facebooku!

Partneři