Jirka a továrna na čokoládu v Kolumbii

Jirka je dobrodruh a podnikatel v jednom. V exotické Kolumbii viděl potenciál tam, kde ho ostatní přehlíželi. Začal se zajímat ne o věhlasnou kávu, ale o čokoládu. Ačkoli Kolumbijci mají skvělé kakao, většina z nich ho nikdy neochutná, to nejlepší se totiž vyváží ze země pryč. Tak vznikl nápad na výrobu kvalitní čokolády jen z místních surovin, ze kterého se zrodilo Checao. A tak teď Jirka řídí svou vlastní malou továrnu na čokoládu v Jižní Americe.

Jsi majitelem a zakladatelem česko-kolumbijské čokolády Checao (název vznikl složením Checo – český a cacao – kakao, pozn. redakce). Většina zná Kolumbii kvůli kávě, proč ses rozhodl pro kakao?

Jako malého kluka mě vždy fascinovalo kakao jako plodina. Asi proto, že člověk jí čokoládu, ale vlastně neví, z čeho je. Když jsem se dostal do Jižní Ameriky na místní kakaové plantáže, tak jsem konečně viděl, jak se kakao pěstuje. Když jsem ale poté zašel do obchodu, zarazilo mě, proč místní pěstují různé druhy skvělého kakaa, když si pak nechají dovážet komerční čokoládu? To je ale klasický případ rozvojových zemí a jejich surovin.

Kolumbie je země extrémů.

Takže se v Kolumbii s kakaem vlastně moc nesetkáš?

Konzumuje se tu doma v podobě horké čokolády, ale není moc dobré. Ačkoli je káva pro tuhle zemi extrémně důležitá, tak mi přijde, že jsme v Evropě už „překávovaní.“ Tím myslím, že není těžké najít dobrou kávu i v České republice a jsme už v tomto oboru na vrcholu, takže nemá smysl se v kávě dál angažovat. Kakao má pro mě velký punc exotiky a rozhodl jsem se tedy, že se naučím vyrábět čokoládu. Spojil jsem tak svou vášeň pro cestování, nadšení pro kakao a nějaký efektivní ekonomický projekt, a tak vzniklo Checao.

Procestovanou máš téměř celou Jižní Ameriku, proč tě zaujala zrovna Kolumbie?

Přijde mi nejzajímavější a nejkomplexnější. Jiné země, jako Argentina nebo Chile, mi nepřijdou tak exotické, jsou mnohem více evropské, a neroste tam kakao. Je to druhá nejlidnatější země Latinské Ameriky a je tu úplně vše – hory, Pacifik, Karibik, původní obyvatelé, Amazonie a velmi pestrá příroda. Po třech letech mě to tu nepřestává zajímat a překvapovat. Kolumbie je země extrémů. Lidé jsou tu velmi milí, ale paradoxně někteří umí být velmi násilní.

V Čechách kakao neroste, jak jsi tedy věděl, jak z něho vyrobit čokoládu?

Celý rok jsem jezdil po farmách a učil jsem se, jak pěstují místní kakao. Nezačal jsem podnikat z finančních důvodů, ale protože mi jednoduše přišlo zajímavé, naučit se vyrobit čokoládu, která je složena jen z lokálních surovin. V současné době používám kakaové boby z oblasti Tumaco, což je pacifické pobřeží, které patří k nejkomplikovanějším oblastem. Je tam spoustu narkotrafikantů, kteří nutí farmáře pěstovat koku, takže tam v současné době nemůžu osobně jet, ale přes kontakty se k tomu kakau dostanu.

Proč ses tedy rozhodl pro kakao zrovna odsud?

Kakao tam mají jedno z nejlepších, protože roste v přímořském prostředí vedle různých citrusů. K tomu používám místní nekonzervované ovoce jako mango nebo kokos a mořskou sůl. Všechno následně doslazuji panelou, což je cukrová třtina, která obsahuje stopy vitamínů a má zajímavější chuť než klasický cukr.

Jak ses dostal na trh v Kolumbii?

Přijít s takovou čokoládou na místní trh spočívá v tom, že nejdříve lidi zbavíš toho, že vysokoprocentní čokoláda, tedy s vysokým podílem kakaa, je automaticky nepříjemně hořká. Člověk má rád sladké. Musíš tak lidem vysvětlit, že i 70% čokoláda by měla mít pořád zajímavou chuť. Hodně jsem chodil na farmářské trhy a ptal se a učil se, abych následně uměl prodat produkt za adekvátní cenu cílové skupině na trhu, který není tak silný. Kvalitní suroviny jsou drahé, protože je jich málo. Levná a komerční čokoláda pro mě ale není konkurencí. Většinou jde jen o mix různých bobů, nějakého másla, které ani není kakaové, a je doslazovaná různými konzervanty.

Vysokoprocentní čokoláda nemá být tak hořká, až je ti nepříjemná.

Na první pohled je vidět, že nejsi místní. Máš jako cizinec velké výhody při jednání s Latinoameričany?

Být Evropan v Jižní Americe má své plusy i mínusy. Mínus je takový, že podle latinskoamerického dogma, kdo vypadá jako cizinec, tak s největší pravděpodobností bude Američan, a to je automaticky člověk, který má hodně peněz. To znamená, že při vyjednávání položí laťku hodně vysoko. Výhodu vidím v tom, že ke mně mají větší důvěru. Kolumbijci mezi sebou jsou celkem nedůvěřiví, ale od cizinců neočekávají žádnou kličku nebo podraz. Relativně snadno se tu tak budují vztahy, ať už v rovině osobní nebo té obchodní.

V čem vidíš větší výhodu mít byznys v Kolumbii než u nás v Čechách?

Přijde mi, že když tu člověk cokoli potřebuje, tak se to dá snadno vyrobit. Spousta lidí se živí stále řemeslem, což je způsobeno tím, že sofistikovaný průmysl tu ještě tolik neexistuje. Pokud někdo potřebuje opravit nebo jakkoli upgradovat stroj, je možné si některé výrobky nechat udělat na míru. Osobně vím, že v Praze sehnat disponibilního řemeslníka je poměrně komplikovaný proces a dneska to už moc lidí nedělá. U nás se všichni vrhli na vysoké školy a šikovný truhlář si přitom vydělá tolik co právník.

Spousta lidí se tu živí řemeslem, a to je pro mě výhoda.

Máš v plánu se nějak rozrůst a dovážet Checao třeba k nám do České republiky?

Samozřejmě. Paradoxně, spoustě lidem by se to nemuselo zdát, ale jsou tady poměrně striktní požadavky na výrobu. Člověk má pocit, že v Jižní Americe a obzvlášť v Kolumbii není ve věcech řád, ale naopak, je to tu v některých oblastech mnohem striktnější a sofistikovanější. V současné době neimportuji, není to totiž úplně jednoduché na straně vývozu, obzvlášť u Kolumbie, která je známá vývozem produktů, které nejsou legální. Je to země třetího světa, takže to sebou nese také spoustu požadavků. Až tady jsem si uvědomil, jak super je žít v Schengenu a jak moc jsme na to zvyklí. Rozrůst se chci ale i novými druhy čokolád – s rumem nebo avokádem.

Kolumbie má nálepku nebezpečné země, setkal ses s nějakou extrémně nebezpečnou situací?

Jednou v hlavním městě, v Bogotě, se mě snažil jeden vrstevník přepadnout. Ne, že bych na sebe v Praze výrazně upozorňoval, ale samozřejmě jsem tu změnil hodně návyků. Nenosím hodinky, v některým místech netelefonuji, některým místům se vyhýbám. Hodně pozoruji okolí a jsem ostražitější. Z hlediska celé země Kolumbie prošla velkým progresem a jsou tu nějaká nebezpečná místa, kterým se turista stejně vyhne, protože nejsou cestovatelsky zajímavá. Největší nebezpečí představují velká města, jako všude jinde na světě. Pokud se ale člověk do nějaké špatné situace dostane, měl by si uvědomit, že život je dražší než pár korun a že je lepší se vzdát věcí. Ty situace jsou jen byznys, člověk se vykoupí a jde dál, ať se to zdá sebevíc nefér.

Přidej se k nám na Facebooku!

Partneři