Havana – Paříž Karibiku: S baťohem za životním stylem Kubánců

Jen, co jsme vystoupili z letadla a naše nohy se dotkly kubánské země, nafackovala nám asi 150procentní vlhkost vzduchu. Naštěstí už jsme Karibik jednou objeli, takže jsme věděli, co od toho čekat. To jsem si aspoň myslela. Ale Kuba, tahle krásná perla Karibiku, mě během následujících 14 dnů měla ještě hodně překvapit.

Resort na Kubě? Ne!

Červenec není nejlepší doba roku na dovolenou na Kubě, pokud nezůstanete v jednom z tisíců resortů, třeba v letovisku Varadero, kde vám případná tropická bouře nebude tolik vadit. V rezortech si zalezete do fitka (ti cílevědomější), nebo do jídelny (99,9 % turistů) a nějak se zabavíte.

Když vás ale období dešťů vytrestá na celodenní túře po jinak vyprahlých polích cukrové třtiny obklopené skálami, brečíte nad rozmočenými bankovkami a nadáváte si, proč jste si kruci nevzali pláštěnku, co by v sobě neměla dvě díry.

Nezapomenutelné uličky Havany

Co vás ale vždycky zabaví je hlavní město. La Habana, které my češi říkáme Havana. Je to největší město ostrova, má něco přes 2 miliony obyvatel, ale číslo vás může nechat chladnými. Projitou máte Havanu za ještě kratší čas než Prahu. V jednom polorozpadlém koloniálním domečku totiž nežije jedna rodina o čtyřech členech, ale tři rodiny o členech sedmi.

Havana je úžasná. Je to dechberoucí mozaika metropole, jak ji my, Středoevropané, neznáme. Je to hlavní město beze spěchu, plné radosti a snahy vymanit se z toho, jak to vždycky bylo.

Turisté, hlavně z Kanady a z Německa, se mísí s místními, zkouší svoji často dost chabou španělštinu a domáhají se svého kubánského rumu a doutníku.

Říká se, že nikdy nezapomenete na svoje první kubánské mojito. Kdo už ho máte za sebou, schválně se rozpomeňte. To moje bylo hned první večer, co jsme přiletěli.

Mít Floridu na dohled

Po procházce po kubánském Maleconu, osmikilometrové betonové hrázi na severním pobřeží, kde večer co večer bez ohledu na víkendové nebo všední dny, vysedávají tisíce Kubánců. A když říkám vysedávají, myslím tím, že nedělají nic jiného. Jen se baví, někdo zpívá, někdo popíjí, baví se. Není tam přístupný internet a do těch pár barů, opravdu bych je spočítala na prstech, které Malecon lemují, si nikdo z nich nemůže dovolit jít a objednat si drink.

My, s tržní ekonomikou a blahobytem Západu, jsme mohli. Na zemi lezl šváb a číšníkovi trvalo asi 20 minut, než nám to slavné mojito namíchal. Ale po tom dni stráveném v letadle a dalších x hodinách v dusnu a parnu, bloudění zapadlými havanskými uličkami, jak jsme hledali přijatelné levné ubytování, to bylo jako ochutnat nirvánu. Fakt.

Mojito, mojito, mojito a doutník

Havana je se svým obřím a koloniálním Muzeem revoluce, kde můžete na ne zcela upravených nástěnkách obdivovat boty Fidela Castra, které na sobě nosil, když se skrýval se svými kumpány v kubánských horách, nebo velkoformátové portréty Che Guevary, kulturním centrem země.

Největší zážitek ale stejně budou procházky uličkami, kde objevíte karibské fitness centrum (jen pár želez a černá díra) nebo obchody s prázdnými poličkami. Vystojíte si hodinovou frontu na jedinou směnárnu v okruhu deseti kilometrů a koupíte si osvěžující tlamolep s názvem Tukola – což je prostě alternativa té americké coly.

Na každém rohu, hlavně v turistických restauracích, si můžete dát vynikající mojito. Nebo doutník. A tak nějak se musíte smířit s tím, že to je jako všechno. Můžete pořád objevovat a pořád chodit na nová místa. Brzy ale zjistíte, že Kuba je hlavně o tom uvědomit si, že na světě existují místa, kde se nikam nespěchá.

Starý chevrolet za 20 dolarů? To jste se zbláznili!

Jedna z věcí, která mě na Kubě nepřestala ani po dvou týdnech fascinovat byla stará americká auta. Je to asi nejfotogeničtější součást ostrova, kromě jeho vysmátých obyvatel. Můžete si kterékoliv stopnout a nechat se dovézt na všechna možná myslitelná místa. Někteří majitelé se o bouráky dobře starají, a tak si svůj unavenej turistickej zadek můžete vézt v nablejskaném americkém kabrioletu ze zlatých padesátek. Jen pozor, v historickém centru města to na vás taxikáři budou zkoušet a nabídnou vám projížďku klidně za 20 dolarů. Vzhledem k tomu, že za takové peníze tam pracuje učitel měsíc, musíte smlouvat, smlouvat, smlouvat!

Přidej se k nám na Facebooku!

Partneři