Dobrodružství v Amazonii

Sedmnáctiletý Manuel měl šanci se při výměnném pobytu v Brazílii podívat do nespoutané Amazonie a přitom zažít všechna dobrodružství, které si ani neumíme představit! Lovil piraně, setkal se s Indiány, ochutnával tamější exotické ovoce, koupal se s lenochody, viděl růžové delfíny a přitom poznal kamarády ze všech koutů světa. Vypráví nám o svém nezapomenutelném čase v Brazílii a o svém dobrodružství v největším tropickém pralese na naší planetě.

Celý život jsem o tom slýchával. O džungli, o zvířatech, o indiánech. Kdo by se tam nechtěl alespoň jednou podívat? V Brazílii jsem strávil deset měsíců na výměnném pobytu. Podnikali jsme mnoho výletů, byla jich celá řada, ale nejvíc mě zaujala místa jako Pantanal, Rio de Janeiro, vodopády Iguaçu a Nordeste, což je výprava na celý měsíc, kdy se podíváte na všechny pláže a do všech měst na severu Brazílie. No řekněte, koho by takové krásy nezaujaly? Cena jednoho takového výletu se pohybuje okolo 60 tisíc korun, žádná levná záležitost. Moje rodina mě ale s jedním výletem pomohla, a tak jsem si mohl splnit svůj sen – poznat Amazonii!

Před samotným odjezdem do pralesa jsme se zúčastnili orientačního kempu poblíž Ria. První noc jsme strávili v neuvěřitelně obrovském hotelu ve městě Manaus. Tam jsme se s ostatními výměnnými studenty poznali. Bylo nás kolem sedmdesáti. Hned tam jsme začali ochutnávat místní kuchyni. K snídani mě překvapilo açaí - plod stromu, který roste výhradně v severu Brazílie v tropickém deštném pralese. Na procházce Manausem jsme viděli i fotbalový stadion postavený na mistrovství světa, přestože místní tým hraje až ve čtvrté lize.

„Koupali jsme se v teplé vodě vodopádu, který stékal po liánách.“

Navštívili jsme přístav s rušným rybím trhem a ručně vyrobenými náramky (většinou právě z açaí) a vydali se směrem na sever do Presidente Figueiredo, kam se dá dostat jedinou silnicí, kterou dovolili postavit indiáni pod podmínkou, že se bude otevřena pouze od 6 ráno do 6 večer. Kvůli zdržení na cestě jsme na plánovanou prohlídku amazonského lesa vyrazili až za tmy s baterkami. A tak se z toho stal jeden z nezapomenutelných zážitků.

6

Šli jsme po malých skupinkách, abychom tolik nerušili zvířata a mohli je slyšet a vidět. Připadal jsem si jak v zábavním parku nebo ZOO, jakoby to vůbec nebylo skutečné. Had, který se mi proplazil pod nohama, mě ale utvrdil v tom, že je to opravdu realita. Nakonec jsme se koupali v teplé vodě vodopádu, který stékal po liánách.

Příští den jsme se vrátili do Manausu a naložili všechna naše zavazadla na lodě, kterými jsme cestovali následujících deset dní. U města Manaus se stékají řeky Rio Negro a Solimões, a společně tak vytvářejí nejmohutnější řeku světa - Amazonku. Zmíněné dvě řeky mají různé barvy v důsledku jejich rozdílné kyselosti, rychlosti průtoku a řadě dalších faktorů. Právě díky vysoké kyselosti Rio Negro se kolem něj prakticky nevyskytují komáři, a tak se nám první noc v houpací síti spalo parádně.

„Žili jsme prakticky bez vnímání času.“

Na našem putování jsme poznali kmen indiánů, kteří nám ukázali své tradice, školu, tance, domy, léky a šperky (opět z açaí). Ty pravé amazonské indiány jako z knížky nebo z filmu dnes už ale nemáte moc šancí poznat, protože stát zakázal jakýkoliv styk s nekontaktovanými kmeny. Naší pozornosti neunikly také tzv. telefony džungle, což jsou jedny z nejvyšších stromů, co mají nejrozsáhlejší systém kořenů. Když na jeden strom zabušíte a máte ucho přiložené k jinému stromu (stejného typu), tak to uslyšíte! Zbytek dne jsme strávili na řece na banana boat.

Navštívili jsme Casa da Farinha, což je taková farma kde se vyrábí všechno možné z manioku – keře rostoucího jen v tomto klimatickém pásu. Má široké množství využití od výroby škrobu tapioca, hrubé mouky farofa, a po kvašení manioku se z něj destiluje alkohol. Setkali jsme se i s členy bílé komunity uvnitř pralesa. I u nich jsme se seznámili s jejich způsobem života a nakonec jsme si s nimi zahráli fotbal, nejvýznamnější sport této oblasti.

8

Jeden den jsme si výjimečně nastavili budíky na pátou a snažili se chytat piraně. Jinak jsme žili prakticky bez vnímání času. Vstávali jsme, když vyšlo slunce a chodili spát po setmění.

„Jak jsme byli v té teplé vodě, v Amazonii, na břehu pralesa, koukali na západ slunce, plavali s růžovými delfíny…“

Další den jsme se vydali hledat lenochody. Jeden z nich se poté, co skočil do vody, ode mě nechal celý mokrý ochotně pochovat a vyfotit. Náhodou jsme našli také čerstvě nakrmenou anakondu. Na všech našich výletech nás doprovázel zkušený průvodce, který zvířata dobře znal a říkal nám, jak s nimi zacházet. (Není to tak, že bychom jen tak našli anakondu a vzali si jí i se slepicí uvnitř na záda, abychom se s ní vyfotili.)

Odpoledne jsme s lodí dojeli k zátoce růžových delfínů, kde jsme každý vlezli do vody. Delfíni byli volní, a bohužel dost stydliví, nejsou vycvičení. Průvodce ale věděl jak je přilákat, tak jsme je viděli a mohli je i pohladit. Když na to teď vzpomínám, jak jsme byli v té teplé vodě, v Amazonii, na břehu pralesa, koukali na západ slunce, plavali s růžovými delfíny tak to byl jeden z nejlepších momentů mého výměnného pobytu. V noci jsme se na lodičkách vydali hledat aligátory. Samozřejmě ne ty pětimetrové, ale našli jsme malinké a s těma se dá i vyfotit.

„I kdyby vám to nechutnalo…tak vám to bude chutnat!“

Na lodi s restaurací, která plula vedle nás, jsme jedli to nejlepší ovoce. Ananas sladkej jak med, doslova. Typický oběd v celé Brazílii je rýže a fazole. To jsem v mé hostitelské rodině měl každý den. I kdyby vám to nechutnalo…tak vám to bude chutnat! Amazonie má tolik rostlin a druhů ovoce, co rostou jen tam, a tím neodolatelnou příležitost poznat nové chutě.

Jakmile jsem se poprvé uvnitř lesa nadechnul tak jsem cítil, jak je ten les živý, nedotknutý. Vím, že to bylo naprosto jedinečný pocit, a přál bych každému, aby to jednou poznal! Popó, náš průvodce, nám ukázal a vysvětlil, jak se jednotlivé rostliny užívají, k čemu slouží. Například strom goiaba (česky guava) má několik funkcí. Když odříznete kůru, tak najdete jistou tekutinu, kterou používají jako přírodní lak na dřevo. Když říznete ještě hlouběji, vyteče hustá tekutina, kterou když smícháte s vodou a vypijete, tak vám to ucpe žaludek.  Guava je samozřejmě ovoce, takže strom má dohromady čtyři různé funkce - potrava, voda, medicína a ten lak; a to je jen jeden strom z celého lesa!

„Den na to jsme se vydali vstříc zpět Manausu.“

Poslední večer jsme si zabalili houpací sítě a šli spát do lesa mezi stromy, udělali táborák, zpívali songy ze všech zemí světa. Den na to jsme se vydali vstříc zpět Manausu. Zažil jsem dvanáct naprosto nezapomenutelných dní s lidmi v mém věku z celé planety. Amazonie je pro mě zatím jedno z nejkrásnějších míst, které jsem měl možnost navštívit, a jsem nekonečně vděčný za tento výlet, který mi rodiče a prarodiče umožnili.

Autor: Lenka Kosmatová

Přidej se k nám na Facebooku!

Partneři