Boj dobra se zlem uvnitř pražského studenta

Většina z vás ho nejspíš zná. Facebooková stránka Pavla Kose Deník pražského studenta má asi 27 tisíc sledujících. S jeho statusy souzníme, baví nás, a přijde nám, jako by psal o nás samých, ať už studujeme v Praze či ne. Pavel ale nezůstává jen u vtipných příspěvků. Před nedávnem vydal stejnojmennou knížku a založil projekt Nezávislý spisovatelský klub.

Kdy se zrodil nápad založit facebookovou stránku Deník pražského studenta?

Někdy v únoru nebo březnu roku 2017. Chodil jsem tehdy ještě na VŠE, obor národní hospodářství. Šli jsme s mým dobrým kamarádem zrovna ze školy a napadlo nás, že bychom pomocí facebooku mohli sdílet materiály pro studenty, tím myslím různé testy, taháky a tak dále. Takže původní záměr byl úplně jiný, až časem se to změnilo. Stránku jsme zaplácávali statusy a nakonec se ukázalo, že ty vtipné příběhy a blbosti ze studentského života, že to je vlastně to, co ty lidi zajímá spíš. Asi je to taky tím, že stránek s materiály je už spousta.

Student si mockrát opakovaně za sebou vyzkouší, že mu něco strašně hoří a naučí se s tím žít.

Jak bys Deník pražského studenta popsal lidem, kteří o něm v životě neslyšeli?

Je to stránka, kde poměrně pravidelně sdílím obsah svého života, který podávám takovou netradiční formou. Není to suché konstatování faktů, rád vypichuji ty nejzajímavější věci. Může se stát, že dva tři dny se nic neděje a najednou je toho spousta. Takže ta pravidelnost někdy pokulhává s tím, že i život občas pokulhává a Deník pražského studenta kopíruje ten život. Těm lidem, co si to čtou, chci zlepšit den. Někdo je třeba naštvaný, nedařilo se mu a teď si přečte můj status a zjistí, že jsem na tom stejně nebo třeba ještě hůř.

Jaké vlastnosti popřípadě schopnosti podle tebe oddělují studenty od zbytku lidské populace?

Já bych zrovna nepoužil tu formulaci „oddělují od zbytku populace“, protože spousta lidí za sebou studentský život má a něco jim z něho zůstalo. Vlastnosti jako flexibilita a přizpůsobení se nějakému tlaku. Většina studentů dělá všechno na poslední chvíli, prokrastinuje a je nedochvilná.  Ale rozhodně to není jenom na škodu, protože v tom pracovním životě většinou věci hoří. Studenti si tohle mockrát opakovaně za sebou vyzkouší a naučí se s tím žít.

A jak se podle tebe liší český student od těch zahraničních?

To už je otázka základu lidské osobnosti. Záleží na tom, z jakého kulturního prostředí člověk pochází. Ale vesměs bych řekl, že studenti jsou všude stejní. Jedinou podstatnou odlišností je jazyk.

Co je podle tebe nejdražší položkou v životě studenta?

Nejdřív bych rád upozornil na to, že studenti už dneska nemusí být tou chudou částí společnosti, jak se tradovalo. Spíš se to říká, protože často neumějí hospodařit s penězi. Kdyby uměli, tak to už by to ani nebyli „studenti“. Můžou sice dobře vydělávat, ale utrácí za blbosti, za noční návštěvy hospod a restaurací.

Hledám mezi začínajícími spisovateli ty, kteří mají budoucnost.

Když říkáš, že se ti studenti v zásadě neliší, ač pocházejí z různých koutů světa, proč se to jmenuje Deník pražského studenta, a ne třeba jenom Deník studenta?

Často se mi opakují motivy typické pro Prahu, například metro nebo tramvaje. Kdybych napsal jenom Deník studenta nebo Deník českého studenta, tak by lidé některé vtipy třeba ani nechápali.

Setkáváš se se svými fanoušky?

Teď jo. Začalo to čtením úryvku z mé knížky, při čemž jsem sledoval a zkoumal, jak na to reagují. Poslední byla autogramiáda a teď plánuji další akci. Obecně počítám s tím, že teď toho bude víc, což je jedině dobře.

Knížka Deník pražského studenta zobrazuje souboj dobra se zlem v konkrétních jedincích.

Jsou mezi tvými fanoušky i „nestudenti“?

Kolikrát, když pořádám nějakou akci, tak si čtu zprávy jako, „můžu se tam dostavit, i když nejsem student? Je mi čtyřicet…“. Takže ano, mám i nestudující fanoušky. Na té facebookové stránce si můžu zobrazit věkové průměry lidí, co mě sledují. Je třeba zvláštní, že je tam skupina i nad 65, ale to si spíš myslím, že je nějaká anomálie, že třeba někdo udal špatné datum narození. Většina lidí, co tam je, tak je mezi 18 až 25 lety.

Na facebooku jsi též založil skupinu Nezávislý spisovatelský klub. Můžeš pospat, o co jde?

To je myšlenka, kterou chci rozvíjet dál. Hromada mladých lidí umí psát, jenom to neumí prodat. A já se je snažím sdružovat. Hledám mezi nimi ty, kteří mají budoucnost. Chci jim pomoct a dostat je k renomovaným nakladatelstvím. Teď se například stává, že začínající spisovatelé nasbírají finance třeba pomocí hit hitu na napsání a vydání knihy. To je sice pěkné, ale oni pak bez pomoci editorů, korektorů a jakýchkoli jiných lidí, kteří ti běžně pomáhají, vydají knížku s hromadou chyb jak pravopisných, tak stylistických. Můžou si tak pohřbít následující kariéru.

Párkrát už ses zmínil o knize Deník pražského studenta, kterou jsi napsal. O čem je?

Dějová linie je průřezem jednoho školního roku na VŠE. Hlavní postavou jsem já, pak jsou tam mí spolubydlící a holka, u které jsem změnil jméno, dá se říct, moje bývalá láska. Není to žádný napínavý thriller, ani tam není žádný klasický souboj dobra se zlem. Řekl bych, že knížka Deník pražského studenta zobrazuje souboj dobra se zlem v tom konkrétním jedinci, který se rozhoduje večer, jestli se bude učit a tím pádem zvítězí to dobro, nebo jestli se na to vykašle a zvítězí to zlo. Postavy se víceméně promění v průběhu času, tak jak se proměnily doopravdy.

Měl jsi i negativní ohlasy ohledně své tvorby?

Setkal jsem se s negativními ohlasy v databázi knih. Nejspíš od toho někdo očekával něco jiného, koupil si to, šel do toho čtení s nějakým pocitem, a pak ho to zklamalo. Myslím si ale, že lidi, kteří mě znají z facebooku, jsou spíš těmi spokojenými čtenáři. Na facebookové stránce mi ale nikdo nikdy nepsal nic urážlivého. Když už, tak je to konstruktivní kritika, slušná výměna názorů.

Spisovatelem budu asi jen na částečný večerní úvazek.

Hodláš v budoucnu zužitkovat „lehkost svého pera“?

V budoucnu se chci věnovat tomu, co studuji na vysoké škole, což je ekonomická nauka. Deník pražského studenta a vlastně i všechno ostatní psaní si spíš chci nechat jako hobby. Teď pracuju už na další knížce, když se povede, tak se povede. Takže spisovatelem spíš na částečný večerní úvazek.

Na své stránce píšeš, „o důležitosti knih mi toho nikdy žádný učitel neřekl tolik, jako student, který se mi je snažil prodat“. Čím jsou knihy pro tebe?

Většina z nás, co si v prváku koupila učebnice, postupně zjistila, že jsou úplně k ničemu, pokud se člověk sám nesnaží něco z nich vydolovat. V druháku pak musíš tomu dalšímu říct, jak moc ti učebnice pomohly, jak tě toho spoustu naučily, přisuzuješ jim tak trochu kouzelnou moc.

Já budu ale vždycky říkat, že jsou knížky důležité, a to nejen v momentě, kdy se je snažím prodat. Obzvlášť v téhle době, kdy každý listuje hlavně facebookem a instagramem, Čtením dlouhého souvislého textu se člověk učí soustředit, proto každý den mobil odložím a udělám si takový detox.

Nejdražší položkou v životě studenta je to, že neumí hospodařit s penězi.

Co bude s tvou stránkou až studentem nebudeš?

Já zatím dělám všechno proto, abych studentem byl, protože než dodělám aspoň toho bakaláře, tak to bude hodně dlouho. Každopádně, až skončí tahle éra, tak mám v plánu založit jinou facebookovou stránku, s tím, že se stále budu snažit vypichovat zajímavé věci z mé každodennosti.

Jak moc podle tebe sociální sítě ovlivňují životy lidí?

O tomhle tématu už toho bylo řečeno moc a moc. Sociální sítě dávají lidem možnost prosadit nějakou svoji myšlenku, dostat se do povědomí. Jsou to platformy, prostřednictvím kterých prodáváš nápady. Například modelky nejsou dneska posuzované jenom podle toho, jak vypadají, ale taky podle počtu followerů na instagramu. To dřív vůbec nebylo. Dneska holky nemusejí být typicky krásné, stačí, když se lidem líbí to, co dělají.

Přidej se k nám na Facebooku!

Partneři