Život na palubě výletní lodě

Většina z nás suchozemských živočichů bydlí ve městě nebo na vesnici a chodí do školy, práce nebo třeba na brigádu. Pak se najde ale i pár dobrodruhů, kteří se rozhodnou strávit třeba i celý rok na moři.  Tito mořští vlci pak poznají nám neprobádané oceány, ostrovy, překrásná města, přístavy a spoustu památek. Jedním z těchto „námořníků“ je i mladý Radek Fritz. A jak se mu na palubě lodi žije a pracuje?

Jakým způsobem se člověk k práci na lodi dostane?

Člověk se musí nejdřív stoprocentně rozhodnout a pak přečkat táhnoucí se pohovory, papírování, víza, školení… Nutností je znalost angličtiny a umět některou z nabízených prací, kterou zprostředkovává agentura. Navrhne ti nejvhodnější pozice a domluví ti pohovory se zaměstnavateli od plavební společnosti, kteří přijíždí do Prahy jednou nebo dvakrát za rok. Ještě ten den se dozvíte, jestli jste byli přijati a dostanete konkrétní informace o své budoucí práci.

Dostat se na loď není zrovna levná záležitost. Při prvním kontraktu si všechno zájemce platí sám (poplatky agentuře, za víza, prohlídky zdravotní způsobilosti práce na lodi, letenky). Dohromady to vyjde na 40 tisíc. Na lodi se ale dají tyto peníze poměrně rychle vydělat zpět.

Máš jednu specifickou práci, nebo vždy uděláš, co je potřeba?

Už od začátku je jasné, co budeš celou dobu na lodi dělat a za co budeš zodpovědný. Já jsem se ucházel, a byl v prvním kole přijat, na pozici floor supervizora v oddělení housekeeping.

Co tvoje pozice zahrnovala?

Po absolvování všech kurzů a zkoušek jsem mohl dostat na starosti 2 až 3 podlaží lodi v obytné části, kde se nachází zhruba čtyři stovky pokojů. Kvalita musela odpovídat té ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Servis byl nepřetržitý, ale já jsem měl vždy na starosti jen denní směny (od 7 – 22 hodin). Takhle to chodilo osm měsíců bez přestávky. Žádné víkendy, státní svátky nebo dovolené!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jaké jsou na uchazeče o tuto práci kladeny požadavky?

Já jsem na svoji pozici měl už bohaté zkušenosti s prací v hotelovém průmyslu z Yellowstone v USA, a tím to pro mě bylo snazší. Jinak se automaticky nabírá jen na nejnižší pozice a člověk se pak musí sám vypracovat. Před odjezdem i po něm jsem se musel zúčastnit mnohých školení. Absolvoval jsem také měsíční školu přímo na lodi, s hodinami teorie i praxe a testy.

Podíváte se občas i na pevninu? Chodíte pak po památkách nebo zamíříte do baru a slavíte další úspěšnou pouť?

Měl jsem štěstí a na své pozici jsem si mohl vychutnat každý den tři hodiny volna. Po domluvě s kolegy občas dokonce šest hodin. Díky tomu jsem se občas dostal na pevninu a mohl si užít plavání, pláže, potápění, památky, kolo. Většina mých podřízených se ven skoro nikdy nedostala. A do barů jsme mimo loď nikdy nechodili. Pokud člověk zvládal práci, tak příležitostí na party bylo na lodi dost.

Kam všude ses díky plavbě na lodi podíval a kde se ti líbilo nejvíc?

Moje loď (Carnival Glory) měla v itineráři týdenní plavby. Každou sobotu jsme vyplouvali z Miami a další sobotu jsme se tam vraceli se starými hosty a ti noví se naloďovali. Což byl mimochodem úplně nejhorší den z týdne, protože bylo strašně moc práce a všechno muselo běžet jak na drátkách.

Dohromady jsem navštívil asi 15 úžasných destinací v Karibiku. Moje největší srdcovka byl určitě Honduras. Jezdili jsme tam docela často na jeden ostrov Roatan. Mám opravdu rád potápění, a tak úžasné korálové útesy jsem zatím ještě nikde jinde na světě neviděl. Ale nebylo to jen mořem, potkali jsme tam také přívětivé lidi a navštívili opravdu krásné deštné pralesy.

Hodně se mi taky líbilo na Bahamách na ostrově Half Moon Cay. Tento ostrov asi před dvaceti lety koupila naše společnost, a tak tam nikdy nevyrostla žádná stavba ani přístav. Pokud se řekne panenský karibský ráj, je to přesně Half Moon Cay.

Kolik si toho sbalíš sebou do kufru, když víš, že na moři už to prostě neseženeš?

Stačí, když si zabalíš jedno triko, kraťasy a plavky. Člověk tam totiž skoro nic nepotřebuje. Dostal jsem uniformu, která mi byla přešita na míru. Své oblečení jsem používal jen příležitostně, když jsem šel ven z lodi.

Kde všude si na lodi v době volna můžete užít zábavu? Máte tam bazén, fitness?

V době volna dost lidí nabírá síly. Rozmanitost příležitostí je dána pozicí pracovníka. Pro všechny byly k dispozici crew fitko a crew bar, také místnost s počítači a knihovnička. Ale pokud člověk měl vyšší hodnost, mohl používat zařízení pro hosty (v době kdy nebyly plně využívány hosty): bazény, fitka, wellness, restaurace a další. Problém je v tom, že se vše opakuje a to se snadno omrzí. Obzvláště na konci jsem dával přednost spánku.

cruiseship (3)

Jaká je komunita spolupracovníků? Z jakých zemí nejčastěji?

Komunity pracovníků se dost dělily podle oddělení, kde jednotliví lidé pracovali. Zaměstnanci lodě pocházeli opravdu z celého světa, nejvíce lidí pak ze zemí jihovýchodní Asie – Indonésie, Filipíny, Indie. Dlouhou dobu jsem byl jediným Čechem na palubě, kde se v jednu chvíli potkalo 101 národností!

Máš nějaké absurdní zážitky? Nepřepadl vám někdo přes palubu?

Na lodi se to absurdními zážitky jen hemží! Plaví se na ní totiž neuvěřitelných 5000 lidí na relativně malé ploše, a tak není o problémy nouze. Rvačky mezi hosty jsou skoro na denním pořádku, stejně jako rozbíjení lodi nebo porušování bezpečnostních pravidel. Dokonce se na lodi odehrály i sebevraždy a vraždy! Ale žádnou z nich jsem naštěstí já nezažil. I lidi přes palubu se mezi turisty občas našli, i když na mých plavbách se to stalo jen jednou a muže se povedlo zachránit.

Jinak je obtížné lidi dostat zpátky na loď?

Když totiž člověk přepadne přes palubu, má 75% šanci, že to nepřežije. Buď se cestou dolů zabije o nějakou část lodi, nebo dopadne do vody a utopí se v proudech, nebo ho rozemele lodní šroub. A když to všechno zvládne, ale vypadne v noci, než loď zastaví a spustí se pátrací operace, už se v oceánu nenajde.

10

A z těch méně závažnějších „failů“ si na něco vzpomeneš?

To bych mohl zmínit odplouvání lodi z přístavu. To je přesně načasováno a nikdy se na nikoho nečeká. Takže vzhledem k časovým posunům, nebo k tomu, že většina turistů venku, než se nalodí, pije levnější alkohol v porovnání s tím, co koupí na palubě, bylo na denním pořádku, že jsme odplouvali a nějací turisté nám chyběli!

A z těch bezpečnějších absurdních zážitků, jsou hlavně věci, kterých jsou schopní američtí hosté. V Americe je pravidlo, že čím více si člověk stěžuje, tím víc dostane! Spousta hostů dělá naschvály, aby dostali něco zdarma. Takže nám na loď nosí uschlé brouky, které pokládají na postele a stěžují si na to, že se jim do ložního prádla zatoulal hmyz. Nebo vykonávají potřebu vedle záchodu a klidně tvrdí, že to tam zůstalo po předchozích hostech. Jednou přetekl bazén, ze schodů jsme měli vodopády a na lodi propukla panika, že se potápíme.

Nebo jedna paní dostávala prý deprese z toho, jak vypadá koberec v její kajutě. Nechali jsme ho tedy vytrhat a položili zbrusu nový. Ona si pak ale měla stejný problém s tapetami.

Kerouac se ve svém díle „Můj bratr oceán“ zmiňuje, že na každého ,,mořského vlka“ jednou za čas přijde mořská nemoc, tak jak je to u tebe?

První týden byl v pohodě, tak jsem myslel, že jsem už té mořské nemoci utekl, ale pak jsem pěkně zezelenal. Přesně to vystihuje pojem „žaludek na vodě“. Cokoliv jsem snědl, cítil jsem, jako bych snědl kámen. Ale pak jsem si na pohyby lodě tak zvykl, že jsem je už ani nevnímal.

Jaký je to vlastně pocit, když po skončení práce nemůžeš odejít nikam domů?

Já jsem s tím počítal, že to vezmu jako takový roční pobyt. Ale určitě to není pro každého. Já už jsem měl dost zkušeností s prací v zahraničí a taky s cestováním, tak jsem se v tomto prostředí cítil celkem dobře. Samotný život na lodi je (až si člověk zvykne) celkem jednoduchý, jelikož je tam jen práce a pak volno. Nikdy žádné nakupování, vaření, složenky, doprava, praní, uklízení… jen co se práce týče a pak volná hlava. Sice, jak říkám, práce těžká, ale po nějakém čase je to hrozně osvobozující. To ale hodnotím s dnešním odstupem.

A jak by si to celé shrnul?

Rozhodně to stálo za to! Hodně mi to dalo osobně, vyzkoušel jsem si svoje limity, co se týče práce a fungování v takovém prostření, i profesně –  jazyk a zkušenost s vedení tak velikého týmu v tak náročných podmínkách. Už bych to teda nezopakoval, ale jsem rád, že jsem do toho šel. Jednu věc si budu pamatovat do konce života: Když po celodenní práci a hodině ve fitku člověk vyleze na jedenáctém patře na přídi na otevřenou palubu, poslouchá oblíbenou hudbu a pije Plzeň (to jsme měli v baru), měsíc se odráží po hladině nekonečného oceánu a člověk cítí úžasnou svobodu a krásu oceánu.

Autor: Stáňa Wolfová

Přidej se k nám na Facebooku!

Partneři