Upeču cupcake, ochutnám hada a pak o tom napíšu!

„Jmenuju se Veronika, je mi 24, jsem blond a miluju jídlo. Než jdu spát, tak proletím desítky foodblogů a přemýšlím nad tím, jestli je lepší, když je panna cotta zešikmená, nebo rovná a jak docílit toho, aby krém na cupcaku dobře držel i bez másla. Peču tak třikrát týdně a to jen kvůli tomu, že častěji už by to fakt nikdo nejedl.“

Tak takhle se na svém blogu, který najdete pod odkazem zghettablog.cz, představuje sympatická Verča Pořízková. Má bakaláře z žurnalistiky, pátým rokem studuje psychologii, ráda píše a ještě raději peče. V létě odjela do Asie, kde zkusila ochutnat psa, žabí stehýnka nebo kachní embryo. Veronika se toho zkrátka nebojí! Už jenom číst její blog je jeden velký gastronomický zážitek.

Jak tě vůbec napadlo založit si foodblog?

Když jsem byla na Erasmu v Norsku, založila jsem si blog a kamarádům o svých zážitcích referovala tam. Po návratu mi to psaní chybělo. Vytvořila jsem si nový blog, kde bylo všechno možný. A protože jsem začala čím dál tím víc péct a vařit, tak se z toho stal foodblog. O žádný úspěch jsem neusilovala. Hlavně díky tomu, že jsem si na Facebooku založila stránku, která byla jednodušší pro sdílení, stala jsem se víc populární.

Jak je možné, že milovnice růžové barvy pojmenuje svůj blog právě Z ghetta blog?8

(smích) To se ještě nikdo neptal! Byla jsem s kámošema v hospodě a v té době jsme často používali tenhle výraz na základě nějakého srandovního videa. Když se nad tím zamyslím, tak je to takový kontrast, protože já mám ráda roztomilý věci a cupcaky. Dokonce, když jsem bydlela u našich, měla jsem růžový pokoj. Ale co se týče mé povahy, tak to úplně nekoresponduje. Občas jsem na lidi fakt drsná.

Na denním pořádku jsou u tebe cupcaky, proč zrovna je pečeš nejraději?

Poprvé jsem je upekla úplně náhodou, když jsem je viděla u kamarádky z Anglie. Líbilo se mi, že je to hravé a člověk se může vyblbnout se zdobením. Nejsou extra náročné, vypadá to moc hezky a všichni jsou většinou nadšení. Když jsem je začala péct, tak je ještě nikdo moc neznal, a tak jsem u toho zůstala.

„Občas jsem na lidi fakt drsná.“

Můžeš čtenářům objasnit rozdíl mezi muffinem a cupcakem?

Jasně! Hrozně ráda. Není důležité lpět na definici moučníků. Ale cupcake je zmenšenina dortu, ze stejného šlehaného těsta. Kdežto muffin se řadí do kategorie shortbread, což je snídaňové pečivo. Hlavní rozdíl je tedy v přípravě. Zatímco těsto na cupcaky se postupně šlehá, u muffinů se jen smíchají suché ingredience s těma „mokrýma“.

Tvůj blog není jenom o pečení. V létě si vyjela na Asia trip. Zažila jsi tam pravý cestovatelský adrenalin?

Každopádně! Předtím jsem byla zvyklá jezdit do hotelových resortů s all-inclusive, kde jsem si sbalila kufr, měla jsem x párů bot, plavek a šatů. Proto jsem se rozhodla, že bych chtěla něco jiného. Asie mě lákala hlavně kvůli jídlu, protože mám nejradši asijskou kuchyni. Domluvili jsme se s kamarády a šest týdnů strávili v Kambodži, Vietnamu a Thajsku. Určitě to byla nejdobrodružnější cesta v mém životě.

Ochutnala jsi místní jídlo. Jaký v tobě zanechalo dojem?

Jela jsem tam hlavně s tím zkusit toho co nejvíc. I kdyby to mělo vypadat hnusně. Ochutnala jsem toho dost, něco bylo výborný, něco průměrný a něco děsný. Těžko se to hodnotí komplexně, třeba ve Vietnamu vaří úplně jinak než v Kambodži.

„Had mi teda nechutnal vůbec, zatímco krysa byla výborná!“

Co neobvyklého jsi jedla?

Tak třeba krysy. Nejsou to ty, co u nás. Tam neběhají v kanálech, ale po polích a jsou větší. Připravovali je tak, že je rozřízli na půl a dali na gril. Podávali to ve sladké barbecue marinádě, a to maso bylo strašně dobrý. Podobný kuřecímu, akorát jemnější, dost šťavnatý a všem chutnalo.

Na stejném místě jsem měla i hada, ten mi nechutnal vůbec. Připravovali ho tak, že s ním švihli o zeď, omráčili ho. Tím, že to byl dost tenký had, tak z toho nic nevyndávali a jedlo se to se vším. Cítila jsem z toho jenom tu kůži. Hodili jsme to slepicím a ty se toho ani netkly.

ASIE -Verca - foodblogerka k

Dočetla jsem se, že jsi jedla i kachní embryo.

Jo, chutná jako vejce naměkko s trochou masa. Ochutnala jsem i psa. Ve Vietnamu je považují za velkou specialitu. Připomínalo mi skopové – bylo velmi tuhé.

Kam se chystáš příští rok?

Příští rok bych si chtěla dát trochu oraz od exotiky. Chystáme se s přítelem a kamarády do Ameriky. A potom, když si trochu odpočineme v Americe, tak bych chtěla do Indie. Takhle bych ty destinace nejradši střídala – podle cestovatelské náročnosti. (smích)

Bez čeho se v životě neobejdeš?

Samozřejmě bez přítele a výborných kamarádů. Pro mě jsou důležití lidi. Jsem ráda ve společnosti, ráda dělám velké oslavy, pořádám akce.

A v kuchyni?

Určitě bez vanilkového extraktu!

Poslední věc, kterou bys upekla před koncem světa?

(smích) Nejsem si úplně jistá, jestli bych se hned vrhala k troubě. Ale kdybych opravdu něco musela upéct, tak bych upekla chleba! Najedlo by se z něho dost lidí a je to základní surovina.

 

 

Přidej se k nám na Facebooku!

Partneři