Do New Yorku za svým snem

Eliška Podzimková - mladá talentovaná animátorka, která (nejen) díky svému profilu na Instagramu, získala uznání za mořem v USA. Říká o sobě, že je tvrdohlavouš. Co si usmyslí, musí prý být. A proto nikoho nepřekvapí, že si splnila svůj sen. Teď žije a tvoří ve svém nejoblíbenějším městě – New Yorku. 

Eliska portret k medailonku 2

Kdo je Eliška Podzimková?

Narodila se v Praze (1992). Po pražském gymplu studovala na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku, obor Animovaná tvorba (2011-2014). V roce 2012 se zúčastnila summer school na New York Film Academy, obor 3D animace, a to i přes to že jejím hlavním zájmem je 2D animace. Teď žije a pracuje v New Yorku.

Domácí mazlíček?

Mám ráda psy, ale už od mala toužím mít opici.

Co k večeři?

Všechno, jenom ne s koriandrem.

Na co tě pozvat?

Jsem typický kavárenský typ, posezení s přáteli a tak. Jinak miluju pivo a ráda ochutnává nové a nové druhy. Prostě Čech!

Co auta?

Miluju svoje Scooby Doo auto (VW dodávku).

Cestování?

Jsem pro každý spontánní plán. Teď bych moc chtěla na Island. Fotit, fotit, fotit.

Taky bych ráda červený domek ve Švédsku, dům v Itálii u Lago di Garda a jeden cihlový v Brooklynu.

Super power?

Chtěla by se umět přemisťovat.


 

Tvůj účet na Instagramu sleduje skoro 55 tisíc lidí… WOW. Tvoje animace jsou fakt super! Vždy mají nápad, vtipnou pointu. Kde se inspiruješ? Je to jen takový impuls nebo musíš nějak dlouho přemýšlet, jak je zpracuješ?

Díky moc! Nevím, jestli vždycky mají nápad, ale snažím se o to. Inspiraci beru z mýho poněkud dětskýho myšlení, ale hlavně z toho místa a fotografie. Jak to dělám? Většinou vyrazím na procházku a fotím. Pak doma na fotky kouknu, a buď mě něco trkne, nebo ne. Někdy už mám ale vymyšleno předem a jdu cíleně na místo, které se mi hodí, a to vyfotím.

Nicméně tohle je dost aktuální, protože teď v New Yorku žiju. Když jsem byla ještě na škole v Česku, tak jsem většinou spolupracovala s newyorskými fotografy. Je tady obrovská instagramová komunita, kde se najdou fakt nadaný lidi.

Už od první chvíle, kdy jsem přijela poprvé do NYC, jsem si ho jednoduše zamilovala.

Fotíš ráda?

Já moc fotograf nejsem, spíš zkouším. Občas se obrázek povede. Foťákům taky moc nerozumím, většinu času to mám jen na automat bez blesku. Na druhou stranu vím, že už bych se focení měla více věnovat – zkoušet a zlepšovat se.

Když ale spolupracuji s někým, kdo tomu opravdu rozumí, je pro mě vždy super zkušenost. Fotky pak vypadají skvěle.

Dokresluješ vždy fotografie New Yorku? Proč právě tohle město, v čem je pro tebe výjimečný?

Už od první chvíle, kdy jsem poprvé do New Yorku přijela (2012), jsem si ho jednoduše zamilovala, hlavně jeho multikulturnost, spěch a atmosféru, kterou v sobě má. Některý lidi to nesnesou, ale na mě to působilo přesně naopak. Poslední tři roky bylo mým cílem a snem se sem přestěhovat.

No, a já jsem trvdohlavouš. Co si usmyslím, musí být. Takže teď žiju v Brooklynu. Bohužel ten splněný sen se najednou zdá trochu všední, ale to je spíš tím, že chodím každý den do práce a na město takové nemám moc čas.

Jak ses k animaci vlastně dostala?

Moje máma je výtvarnice. Pracovala hlavně na scénografii a ilustraci. S animací nikdy nic nezkoušela, ale to, že jsem vyrůstala v takovém prostředí, mě nutilo pořád něco vytvářet. A jsem za to hrozně ráda. Můj dědeček chodil na Umprumku na animaci, ale nikdy jsem jeho animáky neviděla. Umřel, když mi byly 4 roky. Pamatuju si, že mi vždycky vyřezával nějaké hračky. Třeba velkého modročerveného houpacího slona.

Tvořivosti v rodině je dost. K animaci mě ale přivedla spíš náhoda. Ve vedlejší vesnici se otevřely nové animační workshopy pro děti. Mně v tý době bylo už asi čtrnáct a máma mě tak trochu donutila tam jít. Po prvních hodinách jsem řekla, že už tam nikdy nejdu. No ale šla jsem. Nakonec jsem skončila na filmové škole v Písku na oboru animace.

Kdo, má jen trochu možnost, měl by vyjet aspoň na chvíli pryč a zažít jiné kultury, jazyky a situace.

Měla jsi nějaký vzor, který tě inspiroval?

Určitě, a to moje rodiče. Jsou oba kreativní a mají za sebou spoustu super projektů. A když budu konkrétnější, dost mě inspiruje tvorba a životní styl chlapíka z Chicaga Paula Octavia. Nezabývá se animací, je to fotograf na volné noze. Ale dělá, co ho baví, a nežije si špatně. A to se mi líbí! Co se týče klasického umění, tak určitě musím zmínit newyorského umělce Keitha Haringa, potom Van Gogha a nově objevenou mladou umělkyni z Londýna, Shantell Martin.

Trošku jsem prostudovala tvůj životopis a zaujalo mě, že jsi během Filmové akademie Miroslava Ondříčka studovala na New York Film Academy.

Ano, ano. Jednalo se o summer workshop 3D animace na New York Film Academy. Byla to skvělá zkušenost. Za těch pár týdnů jsem se naučila skoro více než za rok studia v Písku. Byl to hodně intenzivní program. I když se mi 3D animace vizuálně moc nelíbí, chtěla jsem si to zkusit. Vlastně mě tahle zkušenost dost nasměrovala dál, i když to nebylo ve 3D animaci. Spíš New York samotný, odpoutání se od domova a zkoušení něčeho absolutně nového. Kdo má jen trochu možnost, měl by vyjet aspoň na chvíli pryč a zažít jiné kultury, jazyky a situace. Už je dávno po revoluci a nikdo nám to nezakazuje, tak po tom skočte, jak rychle to jde, protože to je k nezaplacení!

Co všechno obnáší práce animátora? 

Osobně se příliš nepovažuju za animátora. Je to dost specifická práce a většina animátorů pracuje ve studiích a jejich práce by se neobešla bez dalších důležitých profesí. Já v podstatě pracuji sama. Je pravda, že někdy také potřebuji pomoc, třeba zvukaře, ale většinou si s tím nějak poradím.

Mojí náplní nejsou jen animace. Dělám také grafický design, ilustraci, fotografii a vše, co se naskytne. Přesně tohle je v Česku poměrně složité. Všichni hledají určitá pracovní místa a já bych ráda dělala více oborů a každý týden pracovala na jiném projektu.

Jaký druh animace ty upřednostňuješ?

Mám ráda 2D animaci. Klasickou kreslenou, ale ulehčuji si to prací s počítačem. Přesto se snažím své práce alespoň trochu kombinovat s něčím, co vytvořím rukama. Občas si uvědomím, že veškerá moje práce je vlastně jen virtuální – „jedničky a nuly“ 0001000101100…  A tak se z nich pokouším vytvořit něco reálného. To je můj takový další cíl.

Můj sen se mi splnil, když jsem se přestěhovala do New Yorku.

Na čem teď zrovna pracuješ?

Momentálně se dost motám kolem marketingu a sociálních sítí. Zase ty jedničky a nuly… Do Česka se tento trend pomalu dostává také, ale tady v Americe je to ve velkém boomu. Velké značky využívají například Instagram k propagaci svých produktů. Spolupracují s lidmi, kteří původně svůj koníček sdíleli na svém účtu. Nyní pracují pro velké značky a vlastně pořád dělají, to co je baví. To samé se stalo mně. I když dělám jen pro jednu firmu. Jsem specialista na marketingový obsah, to znamená, že vymýšlím věci, které by se mohly líbit lidem na sociálních sítích a propagovat tak firmu kreativní cestou.

Máš nějaký sen, kterého bys ráda dosáhla?

Můj poslední sen se mi splnil, přestěhovala jsem se do New Yorku. Teď trochu čekám, co bude, a pořád dávám potřebné věci dohromady. Až se ta situace trochu uklidní, udělám další krok. Poslední dobou přemýšlím o založení svého studia. Asi možná zpátky v Praze, ale to teď nedokážu říct. A hlavně to není v plánu na příští měsíc, ale je to spíš otázkou let. Mám v Praze spoustu talentovaných kamarádů, se kterýma bych strašně ráda něco vymyslela!

Kdybys mohla nejen mladým lidem něco vzkázat, co by to bylo?

Když mi bylo 16, ocitla jsem se na onkologickém oddělení v Motole se zhoubným nálezem na lymfatickém systému. Nemoc zvaná Hodgkinův lymfom mi změnila život k lepšímu. Dívám se na svět úplně jinak. Dnešní léčby těchto nemocí jsou neuvěřitelně úspěšné a myslím, že je důležité, aby o tom lidé věděli. Slovo rakovina je pro všechny velké tabu.

Teď, když mám tu možnost, ráda bych prostřednictvím své tvorby lidem ukázala, že rakovina není konec světa, a kdyby se náhodou objevila v jejich životě, tak ať neházejí všechno za hlavu, ale snaží se ji pozitivně překonat. Největším nepřítelem v léčbě, je totiž špatná nálada a beznaděj.

Doufám, že ti vše vyjde. Celá redakce drží palce!

Moc vám děkuju a taky držím palce s časopisem a dalšími super články!

Autor: Magdalena Sováková

 

Přidej se k nám na Facebooku!

Partneři